S těmito moudrými slovy jsem byl seznámen v jisté internetové diskuzi, a s postupem času si čím dál více začínám uvědomovat jejich pravdivost. Ať už v osobním životě, nebo právě v tomto extraligovém dvojkole, ve kterém byla patrná obrovská snaha našich hráčů získat alespoň první bod pro Hošťálkovou, leč nakonec těsně nestačila. Co chybělo? Větší odvaha některých jedinců, v některých případech lepší technika, ale i to pověstné štěstíčko nám tentokrát chybělo více než bylo zdrávo. V následujících řádcích se dozvíte více, tak pojďme na to!
Derby
Sobotní zápas se ukázal býti tím nejdůležitějším v celé sezóně. Vzhledem k raným prohrám proti Růžence a Unichessu byla Kroměříž kromě Oazy zřejmě posledním týmem, kterému jsme mohli sebrat všechny body potřebné k boji o záchranu. S tím by byla spojena i nehynoucí sláva v regionálních médiích, kterou by pro nás kapitán jistě zařídil, kromě historického vítězství by své odehrálo i povalení krajského rivala. Na papíře byl tým Kroměříže, a to zejména na zadnějších šachovnicích, o něco silnější, nicméně rozdíl nebyl tak velký na to, aby i takový pesimista, jakým jsem já, nevěřil v zisk celých tří bodů.
S tímto optimismem jsem se den před utkáním rozhodl vyrazit do Brna za Josefem, jelikož mi jeho osobou bylo přislíbeno ubytování na páteční noc v jeho pěkně vybaveném bytě. Nad přípravou jsem si zatím příliš hlavu nelámal, nicméně jsem byl skálopevně přesvědčen o tom, že budu hrát s FM Mládkem. V tomto duchu jsem své přesvědčení držel i následující den, kdy mě ale těsně před polednem vyvedl z omylu právě Pepa, který se na rozdíl ode mě obtěžoval kouknout na sestavu Kroměříže, ze které bylo brzy patrné, že se svým plánovaným soupeřem nemohu ani teoreticky hrát. Musím přiznat, že v tento moment jsem se celkem zastyděl, jelikož jsem skoro vždy měl dokonalý přehled o svých možných oponentech pro ligová utkání. Ale kromě toho mi nezbývalo nic jiného, než využít zbývající čas do zahájení utkání nad přípravou na IM Konopku.
Ostatní se připravili o něco lépe, i když Valentin si kupříkladu spletl barvy, nicméně nejvíce mě pobavil extraligový debutant Patrik. Pepa mu ve facebookové konverzaci zřejmě ze srandy sdělil, ať si na tuto příležitost vezme něco pořádného na sebe, a Patrik, neznav poměrů nejvyšší soutěže, skutečně na slovo poslechl, a vzal si s sebou kompletní společenský oblek. Brzy po příjezdu ale Páťa zjistil, že žádný dresscode dodržovat nemusí, takže jeho vláčení obleku přišlo vniveč, na sebe ho nakonec nasadit odmítl. Žádná další vtipná či komplikovaná situace však již nenastala, a tak jsme mohli pokojně nastoupit do utkání v sestavě Tomek, Valentin, Cyril, Martin, Sergej, Kuba Seemann, já a Patrik.
Utkání se pro nás nevyvíjelo zle. Tomek byl sice černými donucen dát poměrně rychle korektní velmistrovskou remízu, ale na druhou stranu nám zbylo více bílých figur do zbytku mače. U Valentina mi přišlo, že svého soupeře dokázal přehrát ve francouzské, nicméně když jsem se na partii následně díval s počítačem, tak pozice zřejmě nevyšla z rovnováhy. Nicméně opticky i prakticky se mi zdálo, že pozice byla pro soupeře nepříjemnější. Cyrda vypadal, že černými neprohraje, rozhodující se tedy v první polovině šachovnic zdála partie Martina. Toho IM Malinovský dost překvapil několikanásobnou obětí pěšce za velmi významnou kompenzaci, nad čímž musel Martin strávit obrovské množství času, u kterého jsem předpokládal, že mu bude na konci partie chybět. Náš hráč se však ze všech peripetií dokázal vyhrabat, a dostal koncovku, kterou mohl hrát klidně na výhru. I s nedostatečným časovým polštářem dokázal svoji výhodu navyšovat, a brzy bylo jasné, že tady by se měla zrodit výhra pro naše barvy. Hůře už to vypadalo na 5. šachovnici, kdy Sergej zkusil na FM Rubeše holandskou, ve které ale začal brzy stát z pozičního hlediska velmi podezřele. Při pohledu na zbytek šachovnic jsme ale mohli být relativními optimisty. Kuba nestál špatně, já sice špatnou pozici měl, nicméně jsem měl v sobě pěšce jako kompenzaci, a Patrik rovněž nestál bílými nijak zle.
Následně jsme si dokonce chvíli užívali pocit vyhraného utkání, jelikož Patrik najednou stál na výhru, k tomu Kuba měl proti FM Mládkovi lepší koncovku, a já se vymotal ze všech strastí a měl vyrovnanou pozici, která později metastázovala do pozice na dva výsledky v můj prospěch. Dlouho jsme si ale této situace neužili. Remízy Valentina a následně Kuby by nebyly až takový problém, nicméně to, že Cyrdovi se vymkla remízová koncovka z rukou, už velká rána byla. V kombinaci se stále více blížící se prohrou Sergeje začala být situace kritická, a bylo jasné, že jeden z dvojice Patrik a já budeme muset vyhrát.
Byl tu ale jeden problém. Patrik byl ze své extraligové premiéry extrémně nervózní, a v průběhu partie to bylo znát. Svého soupeře sice přehrál, ale v uplatňování výhody byla tentokrát potřeba spíše ráznost než opatrnost, kterou Páťa při své nervozitě neměl. Nedokázal tedy ani při několika příležitostech spálit mosty a jít rázně za výhrou, naopak šel na jistotu, ale za remízou. Pepa to na své poměry komentoval dost vzrušeně, ale nedalo se nic dělat. Poslední nadějí jsem tedy byl já. V dámské koncovce se mi nakonec podařilo získat pěšce, soupeř ale za něj získal vzdáleného volného pěšce, který se do dámské koncovky více než hodí. V jeden moment jsem ale mohl tohoto pěšce výměnou za mého vzít, nicméně jsem usoudil, že volného pěšce chytím králem, a pak uplatním svoji převahu v centru. Nakonec se ale ukázalo, že můj propočet nebyl z nejlepších a vznikla pozice, kde jsem se před volným pěšcem musel zachránit věčným šachem. Sice je pravdou, že dva pěšci proti jednomu na stejné části šachovnice by se mi prosazovali špatně, ale nelze rozporovat skutečnost, že s dámou by bylo udržení pozice výrazně těžší než s takovou věží. Tímto okamžikem také zhasly naše reálné naděje na zisk alespoň bodu, jelikož od té doby všechny partie dopadly tak, jak měly. Cyrda a Sergej prohráli, Martin sice vyhrál, ale nikdo další se k němu nepřidal. Celkový stav tedy skončil 4,5 – 3,5 a i já jsem musel uznat, že šance na bodový zisk byly v tomto utkání opravdu veliké. Nicméně rozhodujícími momenty byly nervozita Patrika a slabší technika našich hráčů včetně mé osoby.
Internetová hvězda
Porážka s Kroměříží sice byla velmi bolestivá, ale co nám zbývalo? Museli jsme se sebrat a odjet do Brna, kde nás v neděli čekal zápas s Morendou. Tam Pepa sice žádné body příliš neočekával, nicméně bylo nad slunce jasné, že Morenda není žádný Nový Bor a pokud by se nám vykompenzovala smůla za tento ročník, tak by to i mohlo dopadnout. Nejdřív ale bylo nutné se do toho Brna dostat. To se nemuselo povést autu, které řídil Pepa, jelikož těsně za Kroměříží byl zastaven Policií ČR na náhodnou kontrolu. Prohlídka vozu a kontrola řidiče proběhla v pořádku, mohlo se tedy v jízdě pokračovat. Další problémy do nedělního zápasu již nenastaly, Sergej si pouze spíše ze srandy stěžoval na můj velmi zvučný hlas, který mohl dvakrát při cestě v autě pocítit. Nastoupili jsme ve stejné sestavě jako v sobotu, kdežto soupeř nikoliv. Udělali celkem významnou změnu v půlce sestavy, takže na mě zbyl místo FM Obšivače FM Němec, což jsem vnímal jako komplikaci.
Ta se ukázala být zásadní velmi záhy. Má příprava i záložní příprava právě na mladého talenta se rozplynula okamžikem, kdy zahrál Caro-kann. Soupeř naopak dost dobře věděl, do čeho se mnou jde, a i když jsem v poslední době hrál docela dost variant, tak byl zřejmě skvěle připraven na úplně všechny. To vedlo k tomu, že v poměrně ostré variantě měl teoretickou převahu, díky které nejen že získal velké množství času navíc, ale předložil mi rovněž velmi nepříjemnou pozici. Já, ještě otřesen carokannovým zážitkem, jsem v partii totálně ztratil nit, a do dvou hodin a 15 tahů má pozice byla totálně beznadějná. Po zhruba 20 tazích mi nezbývalo nic jiného než se potupně vzdát, schovat hlavu do dlaní a ptát se sám sebe na to, co za hrůzu jsem zase předvedl. Díky této partii jsem se však stal internetovou hvězdou. Do svých střípků z extraligy si ji vybral GM Cvek, takže na YouTube si s trochou námahy můžete tuto partii s komentářem velmistra dohledat. Já sem odkaz házet nebudu, jelikož můj stud je stále příliš značný na to, abych se k této věci odvážil.
Tato drtivá prohra mě natolik zasáhla, že jsem ve zbylém čase partie ostatních příliš nesledoval. Z následného přehrávání se však potvrdila moje domněnka, že utkání i přes milosrdné skóre mělo naprosto jednoznačný průběh. Utkání sice skončilo 5:3, kdy se všem našim hráčům, s výjimkou Valentina, kterého soupeř bílými přehrál v královské indické, podařilo remizovat, nicméně byli jsme to právě my, kteří v mnohých případech zachraňovali špatné až prohrané pozice. IM Pisk kupříkladu velmi zkušeně vynuloval Kubu Seemana, který černými mohl být velmi rád, že partie skončila remízou. Stejně tak Cyrda stál většinu partie s GM Polákem velmi podezřele, a pouze velké komplikace ho zachránily od dvou víkendových vajec. Podobně i Martin s IM Neugebauerem tahal za kratší konec, ač ten konec nikdy nebyl tak krátký, aby náš nejúspěšnější hráč stál prohraně. Už vůbec nemluvím o Patrikovi, který byl opět v králce po velmi dlouhém boji přehrán, nicméně soupeř si při technice nepočínal nejpřesněji, takže Páťa nakonec vyváznul s další remízou. Jednalo se o vcelku povedenou premiéru, kterou však kazila malá odvaha v utkání s Kroměříží. Pozitivem jistě byla remíza Tomka se silným GM Šaričem a korektní remíza Sergeje s Kubou Roubalíkem, našim hostem z minulých let. Nicméně ani v jedné partii jsme neměli šanci na výhru, a brněnští se v žádné fázi nemuseli strachovat o plný bodový zisk.
Je to špatné, nebo je ještě nějaká naděje?
Naše šance na záchranu se po dalším dvojutkání bez bodového zisku smrskly na minimum, a už ani věčný optimista Pepa nevidí příliš skulinek v možnosti setrvat v nejvyšší české soutěži. Zvlášť když nás čeká domácí zápas s Novým Borem, který na jednu stranu bude pro všechny (troufám si tvrdit, že i pro Novoborské) velkým zážitkem, který Pepa podojí naprosto neuvěřitelným způsobem, na druhé straně se jednoznačně bude konat o další utkání bez bodového zisku, a moc dalších možností už mít nebudeme. Nutné je udělat 3 body s Oazou, a následně, nebo nejlépe ještě předtím, přidat další výhru do své sbírky. To bude velmi obtížné, jelikož Turnov, Frýdek i Líně jsou letos silnější než naši víkendoví soupeři, nicméně pokud se k nám již konečně dostaví vytoužené štěstí, může se to v jednom z těchto utkání konečně povést. Tak hlavně přijděte 18. 2. do místní Sokolovny na Nový Bor!
Kilián