V regionálním přeboru zbývaly odehrát dvě kola, ve kterých potřebovalo céčko získat poslední výhru, aby si zajistilo postup. V týmu panovala shoda, že toho chceme dosáhnout hned při první příležitosti, kterou byl souboj s MEZem Vsetín.
Postavili jsme proto prakticky nejsilnější možnou sestavu. Soupeř také nelenil a na první šachovnici povolal svého nejsilnějšího hráče Pavla Lva. Na tuto variantu jsme byli připraveni, když k partii usednul Ondra Karlík. I přes chaos na šachovnici, který vznikl z běžně poklidné varianty Karo cannu, to byla první dohraná partie, když se oba hráči dohodli na remíze.
Původně jsem měl utkání vynechat, ale Pepu Fuksu skolila chřipka a sám jsem cítil, že body z poslední šachovnice můžou rozhodovat o konečném výsledku. Zvlášť, když se na remízách postupně domluvili zkušení hráči Franta Veselský a Jirka Vaculík. Stav po třech dohraných partiích byl 1,5:1,5.
V tu chvíli jsme postupně začali realizovat lepší pozice na šachovnicích 2, 3 a 8, ke kterým usedli v pořadí Laďa Pala, Milan Zelenka a Aleš Kafka. Milan předvedl pěknou partii, kdy se v Londýnu udělaly nestejné rošády a náš hráč zajistil vítězství útokem na krále. Po svých dvou remízách z úvodních kol připsal Milan již třetí vítězství a výrazně pomohl k postupu. Laďa pak zaknihoval další výhru a společně s mou pozici bylo o výsledku utkání prakticky rozhodnuto.
Já jsem hrál s dosud ELOvě nejsilnějším soupeřem. Ten mi navíc v zahájení nedal vydechnout, když k prvnímu jeho zamyšlení došlo až v 11. tahu. Těch prvních deset odblical tak rychle, že jsem skoro zapomněl zapisovat. Partii jsem ale díky delšímu času na tahy výborně rozuměl a odhalil tak slabé místa, na které se zaměřit. Realizace výhody mohla být ode mne lepší, ale i tak se mi povedlo získat pěšce a lepší koncovku. Malé zděšení přišlo v momentě, kdy soupeř s pěšcem méně vyměnil všechny figury a přešel do pěšcové koncovky s aktivnějším králem. Snad tam nevidí remízu? Nikoliv, pozice byla kompletně prohraná a tak soupeř už jen ve stoje udělal své poslední tahy a následně se vzdal.
Symbolicky jsem jako kapitán zajistil poslední potřebný bod nejen k nedělnímu vítězství, ale také k postupu do krajské soutěže.
Zbývaly dohrát poslední dvě partie, ve kterých sváděli souboj Luboš Vaculík a Pavel Hampl. Lubošova partie se přelévala na obě strany, kdy si oba soupeři mohli přesnějšími tahy zajistit vítězství. Nakonec se domluvili na remíze. Velkou roli hrála touha soupeře být co nejdříve doma. V podobném duchu se dohrávala partie Pavla, který se snažil vykouzlit útok na krále a při každém tahu počítal nejrůznější oběti figur. Soupeř se ubránil a získal dokonce výhodnější pozici. I tak se dohodli na remíze, kterou hráč hostů komentoval slovy „já už to seru, hrát to dál nebudu“. Vedoucí soutěže Pepa Bednařík jen kroutil hlavou, protože ani zbytek utkání se nenesl v šachovém duchu, kdy u partii musí panovat maximální klid pro soustředění.
Tímto byl ukončen souboj s MEZem a stvrzeno vítězství 5,5:2,5, které nám zajistilo postup!
Aleš Kafka
Kompletní výsledky zde.