S postupovými ambicemi do celostátního přeboru čtyřčlenných družstev odjeli naši mladší žáci ze ZŠ Hošťálková v úterý 8. dubna 2025 do Liptálu. Už od prvního kola však začali ztrácet cenné body, a to zejména kvůli nepozorné hře i proti slabším soupeřům.
V prvním kole proti Valašskému Meziříčí a ve druhém zápase s Kašavou jsme očekávali výhru 4:0. Nakonec jsme kvůli hrubým chybám zvítězili „pouze“ 3:1. Těsné vítězství ve třetím kole proti Uherskému Brodu bylo sice cenné, ale i zde jsme mohli získat alespoň o půl bodu víc.
Čtvrté kolo bylo pro naše hráče spíše oddechové, a do tabulky jsme si připsali plné 4 body. Nejtěžší soupeři nás však čekali v posledních třech kolech. V pátém kole přišla první – a bohužel vysoká – porážka 0:4. Opět se objevovaly chyby, a jeden z hráčů se musel po prohře a velké chybě uklidňovat.
V šestém kole jsme ještě mohli pomýšlet na medaili, ale remíza 2:2 s Vlčnovem naše šance zkomplikovala. Výhra 3:1 v posledním zápase proti celkově třetím Malenovicím už bohužel na medailové umístění nestačila.
Pozitivem bylo, že v důležitém utkání dostala příležitost i náhradnice Natálie Flachsová, která svůj zápas vyhrála. Je vidět, že díky své píli na trénincích se vyrovnává nejlepším hráčům týmu.
Celkově jsme vyhráli 5 utkání, jednou remizovali s druhým týmem a prohráli pouze s vítězem. Přestože jsme porazili tým, který skončil třetí, skončili jsme až na čtvrtém místě. Nelíbí se mi hodnocení, které se v soutěži používá – kdyby se za výhru dávaly 3 body a za remízu 1, obsadili bychom druhé místo. Je tedy zřejmé, že jsme měli na víc.
Kde hledat příčiny? Domnívám se, že naši hráči věnují více času řešení šachových úloh než samotné hře. Oproti soupeřům bylo vidět, že jim chybí herní praxe, což vedlo k hrubým chybám – v několika zápasech dali soupeři věž, ba dokonce i dámu úplně zadarmo. I slabší soupeř pak takovou výhodu snadno využije.
Bylo mi jich při těchto chybách líto, ale na turnaji jsem jim nemohl pomoci. Snažili se, ale chyby přicházely. Odehrát jeden tréninkový zápas týdně je zkrátka málo. Děti mezi sebou nechtějí hrát, dávají přednost řešení úloh. Často se pak kvůli chybám ani nedostanou ke kombinacím, které mají naučené.
Věřím, že kdyby se tyto zápasy hrály znovu, dopadly by pro nás lépe. Když se mě v jednom utkání Eliška zeptala, jestli má v koncovce s pěšcem navíc přijmout remízu, bylo to těžké rozhodnutí. Partie byla objektivně vyhraná, ale děti někdy v koncovce nehrají logicky. Kdyby více hrály mezi sebou, získaly by větší herní jistotu.
Přesto družstvo ZŠ Hošťálková školu reprezentovalo důstojně. Hráči sbírali cenné zkušenosti a věříme, že je v budoucnu dokážou zúročit ke zlepšení své šachové hry.
Jaroslav Košela, trenér