Nečekaně úspěšný konec loňské extraligové sezóny znamenal, že i letos jsme si udrželi privilegium vyslat své zástupce do nejprestižnější ligové soutěže v tuzemsku. Pepa, jakožto tehdejší kapitán, sice v průběhu sezóny, kdy se čekal jasný sestup, vyhlašoval, že bude vlastně rád, až to bude mít za sebou, ale záchranu nakonec uvítal možná ještě více než my ostatní.
Náš tým však i přes úspěšnou záchranu dostál několika významných změn. Tou první bylo dle mého názoru zvýšení počtu sponzorů, které Pepa díky svým marketingovým schopnostem k nám dokázal natáhnout, a tou druhou byla změna na kapitánském postu, kdy Pepu na místě vrchního velitele vystřídal Kuba Krejča. Důvod této změny byl čistě pragmatický, Pepa chtěl pískat domácí extraligové zápasy naší bandy, k čemuž ale bylo potřeba, aby nebyl napsán na naší soupisce ani jako hráč ani jako kapitán. Tak se tedy stalo, a Kuba Krejča tak mohl navázat na své kapitánské úspěchy ze závěru sezóny, kde na poslední chvíli nahradil Pepu, který se nemohl zúčastnit. Jako zástupce si Kuba vybral mě, a ač se mi do toho moc nechtělo (jelikož už jsem kapitán v dalších 3 týmech), tak jsem nakonec svolil pod příslibem minimálního počtu povinností. Prozatím mohu říci, že tento slib je plněn, tak snad tomu bude i v dalším průběhu sezóny.
Změny v realizačním týmu sice byly poměrně zásadní, hráčská kostra však oproti minulé sezóně zůstala prakticky stejná. Cizinecká legie nedoznala žádných změn, i tento ročník budeme spoléhat hlavně na Tomka a Valentina, rovněž doufám, že své si odehraje i Kuba Seemann, který za loňský rok udělal velký progres. Z českých hráčů musím vypíchnout zejména přestup Štěpána Hrbka, což je do letošního ročníku velká posila. I proto se nám predikovaly větší šance na záchranu než loni, vzhledem k velké posile jsem tomu letos věřil i já. Hned první zápas nám měl napovědět, jestli i letos v této prestižní soutěži přežijeme.
Do roka a do dne
I letos nám los přisoudil na úvodní mač Dopravní podnik, a já tentokrát chtěl odčinit loňský neúspěch proti skoro až nenáviděnému soupeři. Věděl jsem, že s posíleným družstvem máme šanci na výhru, a skoro bych až řekl, že jsme do zápasu šli jako mírní favorité. Oproti minulému roku tentokrát zahraniční část výpravy dorazila již o den dříve, v pátek, aby je dlouhá cesta do matky měst na úvodní mač nijak výrazně neovlivnila.
A úvod zápasu pro naše barvy vypadal vcelku dobře. Valentin bílými rozehrál velmi ostrou sicilku, ve které to vypadalo, že tahá za delší konec. Počítač sice pozice hodnotil rovně, ale i přesto mi přišlo, že Valentin se cítí o něco komfortněji. Naději dodávala i pozice Martina, který sice tradičně trávil nad svými tahy velké množství času, ale měl pěšce bez odpovídající kompenzace, takže i zde jsem věřil ve vítězství. I Cyril vypadal vcelku slušně, s neporazitelným Vološinem měl pozici s viditelnou převahou, i já jsem si po úvodních desítkách minut začal pomalu věřit v plný bodový zisk.
Vše se však začalo lámat v době, kdy jsem se rozhodl svrhnout si ze sebe mikinu, a prezentovat se v hošťálkovském tričku. Sice mi to přineslo uznalé pohledy některých spoluhráčů, ale pozice se postupně začaly lámat v náš neprospěch. Vše ale začalo Patrikovým zmrtvýchvstáním. Náš hráč totiž zahrál zahájení velmi ležérně, a v mžiku dostal velmi pofidérní pozici, kde navíc musel řešit obrovské problémy. Jeho soupeř však postupoval velmi nedůrazně, a po výměně dam to byl naopak Patrik, který získal vcelku příjemnou výhodu. Ve velmi rychle hraném zápase ji však nedokázal využít, a brzo vznikla remízová pozice s opakováním tahů. Velmi zajímavá a docela nepřesná partie, kde jsem si ale říkal, že nerozhodný výsledek je pro nás dobrý. To jsem se však šeredně mýlil, jelikož ostatní partie se začaly více než komplikovat. Tomek na první mi celou dobu přišel v pohodě, zde ale bylo jasné, že můj letmý pohled na tuto partii byl velmi nedostatečný. Ve skutečnosti od samotného začátku náš nejlepší cizinec poměrně dost trpěl a jeho pozice se začala čím dál více zhoršovat. Trend partie se ani v dalších minutách nezměnil, a tak jsme si připsali první porážku v letošním ročníku. I Štěpánova partie začala vypadat špatně. Ten ztratil kompenzaci za pěšce, a bylo jasné, že se hraje koncovka na 2 výsledky. I Martina začala dobíhat nedostatečná práce s časem, a postupně se mu partie začala vymykat kontrole. I Cyrda začal svoji velkou výhodu postupně opouštět, a nakonec byl nucen přijmout remízu v pozici, kde už stál lépe jeho protivník. Christoph na 5. desce, stejně jako jeho spoluhráč na 3., musel tahat koncovku na dva výsledky v jeho neprospěch.
Ač jsem si to v průběhu zápasu neuvědomil, hlavní tíha odpovědnosti měla být na mně. Celou partii jsem stál dobře, soupeře k ničemu nepustil, a naopak jsem to byl já, kdo v nastávající časové tísni vypadal komfortněji, i pozice by se dala ohodnotit jako malá výhoda pro mě. Já však dokázal naprosto nesmyslným způsobem vyrobit nejdříve poziční, a následně i taktickou hrubku, která zápas kompletně otočila. Během dvou tahů jsem tak stál na prohru, a vše jsem korunoval přehlédnutím jednotahového matu. A jak se ukázalo, tato partie byla rozhodující. Valentin sice předtím po hrubce soupeře dokázal ostrou pozici přetavit v celý bod, ale stav byl 3:2 a zbylé partie nevypadaly vůbec dobře. Štěpán i Christoph museli bránit horší koncovky, a Martin musel tahat na výhru koncovku s dvěma pěšci za kvalitu, která ale moc šancí na pro nás pozitivní rezultát neskýtala.
Celou dobu od konce mé partie do konce celého zápasu jsem strávil v odpočinkové místnosti zpytující svědomí po mé partii. Strašně mě štvalo, že jsem s elově drobně silnějším hráčem opět zahrál docela dobrý mač, který však rozhodla má zbytečná nepozornost taktického i pozičního rázu. Neměl jsem tedy možnost vidět marnou snahu našich hráčů napravit mé zaváhání. Štěpán i Christoph své pozice sice udrželi, ale Martin v zoufalé snaze urvat velmi důležitou výhru znamenající potřebnou remízu v zápase své úsilí přepískl, a nakonec svou partii dokonce prohrál. Konečný stav tedy byl 5:3 pro soupeře, což rozhodně nebyl výsledek, pro který jsme přijeli. Zamrzí zejména můj fail v dobré pozici, a nevyužití výhod u Martina a Cyrdy.
Náladu nám alespoň trochu zvedla návštěva mexické restaurace, kterou vybrali naši cizinci na pouti Prahou, a byla to dobrá volba. Jídlo bylo velmi syté a dobré, a kapitán s několika dalšími kumpány ještě večer zpestřili jedním pěkným panákem tequily. Toto byl pro mě tento víkend poslední zážitek s naší partou, jelikož jsem s předstihem oznámil, že v neděli podpořím svůj rodný klub (TJ Kobylisy) v 2. lize. Sice se mi tam dařilo ještě hůře než v sobotním extraligovém zápase, ale to už je jiný příběh. Má absence však družstvu v utkáním s legendárním Novým Borem spíše prospěla než naopak. Zápasu jsem však přítomný nebyl, a tak mé dílo už bude muset dokončit někdo jiný…
Kilián
V neděli poté náš celek vyzval loňského vítěze a historicky nejúspěšnější extraligový tým 1. Novoborský v čele s českou jedničkou Navarou. K překvapení všech fanoušků i v tomto zápase náš celek sahal po zápasových bodech. Po výhrách Krejči a Gnidy se celý zápas vyvíjel pro Valachy hodně nadějně. Bohužel závěr zápasu naši hráči nezvládli a odjíždíme tak z Prahy s dvěma prohrami 3:5. Nechybělo moc a výsledky obou zápasů mohli dopadnout v náš prospěch.
Šachový svátek je na domácí půdě naplánován na předvánoční víkend, tedy 16. – 17. 12. 2023. Náš celek vyzve pražský Unichess a plzeňský ŠK Líně. Všichni vyznavači královské hry jsou srdečně zváni do prostor sokolovny v Hošťálkové, start obou zápasů v 10:00.
Odkaz na soutěž zde.