Nejznámější a největší šachovou událostí v naší republice je bezpochyby Pardubický Czech Open. Je tedy ostuda, že za celou svou hráčskou kariéru jsem se do Pardubic ani nepodíval. Letos jsem měl nabídku na účast v týmovém turnaji, tu jsem ovšem musel odmítnout.
Víkend 15.-16.6. jsem měl výjimečně povedený a jak bývá mým zvykem, udělal jsem zcela impulsivní nedomyšlené rozhodnutí. Rozhodl jsem se, že vyzkouším nejbrutálnější šachový turnaj v republice, Pardubický Maraton. Turnaj tak náročný, že na začátku platíte zálohu, za to, že jej vůbec dohrajete.
IDOS mi hlásil, že na trase Brno-Pardubice může být výluka, takže na cestu jsem se vydal už okolo šesté hodiny ranní. Žádné velké problémy se nakonec nekonaly, takže jsem se na místo konání dostavil s velkým předstihem a stihl jsem se tedy ještě na pár minut natáhnout v patře hracího sálu.
Maraton se hraje zcela jiným systémem, než jsem zvyklý z jiných turnajů. Nikoli podle Shurigových tabulek, nebo Švýcarského systému, ale systémem který jsem si pro sebe nazval „Mobiova páska“ (oficiální název se přiznám že neznám). Člověk si prostě sedne k jedné šachovnici a postupně se posouvá o jednu židli doleva po každé partii. Tímto způsobem postupně vystřídá všechny šachovnice z obou stran, aby skončil tam kde začal :D. Celé je to následovně rozděleno do 20 kolových slotů, mezi kterými, pokud jste měli štěstí, byla větší přestávka. To celé pod taktovkou 5 rozhodčích, kteří se v sále točili, aby si vždycky někteří z nich mohli odpočinout.
Začátek turnaje jsem rozehrál solidně 8/10 prvních partií. V druhém slotu mě čekali 3 IM hráči po sobě, což naznačovalo pro mě těžké chvíle, avšak i tak se mi podařilo 7,5/10. Dovolím si zde pochválit rozhodčího Tadeáše Baláčka za jeho správné zasáhnutí do mé partie, které mi pomohlo získat půlbod. Menší štěstí jsem však měl na hráče, za kterými jsem hrál. Opakovaně měli problém se posouvat, což vyústilo v to, že jsem z přestávek skoro nic neměl.
Musím pochválit organizátory za bufet, který se téměř každou přestávku otevíral a ve kterém bylo možné si zakoupit občerstvení, a to i během pozdních nočních hodin! Bufet nabízel čepovanou limonádu, chleba s pomazánkou, tuším, že i nějaký kus masa tam byl. Takže kdo chtěl a nebyl vybíravý jako já, mohl se najíst dosyta (i když si dovolím mírné rýpnutí, že například čistá voda zde byla nepochopitelně naceněná).
Třetí slot mi ukázal nebezpečí maratonu. Nepamatuju si totiž, že by se vůbec odehrál a výsledky od této chvíle beru pouze podle chess-results. Mimo jiné jsem v tomto slotu prohrál s hošťálovským kolegou Slovákem Kiliánem, u kterého byly vidět zkušenosti z minulých ročnících v tomto formátu. Moje amnézie pokračovala až do zhruba 60. kola, které se tuším už odehrávalo v nočních hodinách.
Ne teda úplně, jednu věc si pamatuju. Turnaje se účastnila početná skupina DĚTÍ z Německa. Připomenu, že se jednalo o blitz turnaj, hraný 24 hodin v kuse. Krom toho, že děti by podle všech zásad neměly hrát rychlé šachy a ponocování by mělo být velmi omezené. Děti se však na ani mimo šachovnici neuměly chovat. Pobíhaly a dělaly hluk po hracím sále, nevhodně nabízely remízu a nad ránem začaly pouštět písničky na mobilu. Nejsem nějak bouřlivý člověk a není to tak dávno, co jsem se účastnil různých dětských turnajů, kde rozhodně nebyly lepší podmínky, ale nad ránem už mi z nich vřela krev.
V posledních 10 kolech první části jsem se s vidinou „konce“ první části zafinišoval, i tak to ale stačilo na pouhých 53 bodů ze 73 partií, což znamenalo průběžné 17. místo. Kilián byl oproti mě ještě o 10,5 bodů úspěšnější a v „poločase“ byl 7.
V druhé části turnaje jsem měl pocit, že začínám hrát lépe (nebo soupeři možná hráli hůře :D). Nebudu se zde nějak sáhodlouze rozepisovat každé kolo. Snad se jen pochlubím, že se mi povedlo zremizovat s talentem IM Stalmachem a dokonce přehrát a porazit i prvního nasazeného IM Štefana Mazura. S Kiliánem jsem v odvetě údajně remizoval (ale průběh partie si upřímně nepamatuju, takže budu věřit výsledkům :D). Turnaj díky přestávkám nabral lehké zpoždění, takže z původně plánovaných 24 hodin se hrálo skoro 26 hodin, takže posledních 10 partií se už jen formálně dohrávalo (někdy „doremizovávalo“ :D). V 56. se na mě usmálo štěstí IM Jakub Pulpán mi odmítl remízu a jak to tak v šachu bývá, na své rozhodnutí doplatil a utržil tak z celkových 132 kol jedinou prohru! V turnaji teda zvítězil s neuvěřitelnými 128,5 body a náskokem 10 bodů na druhého Petra Neumana. Třetí skončil IM Martin Červený, čtvrtá IM Kulon Klaudia (nejlepší žena v turnaji, která se na nyní hraném World Cupu dostala mezi 32 nejlepších). Jen půlbod na ni ztratil Kilián se 115 body (na 3. místo mu chyběly pouhé 3 body). První nasazený IM Štefan Mazůr skončil až 7. se 112,5 body. Já se v součtu dostal na 16. místo s 96,5 body.
Druhou mou premiérovou účastí byl legendární brněnský turnaj Bleskovky Zdeňka Páska. Ačkoli v Brně studuju už 3 roky, díky covidu a náročnosti studia jsem až nyní našel čas se turnaje zúčastnit. Turnaj se konal tradičně první sobotu měsíce 5.8. v Bowlingu Brno. I přes léto byl o šachy zájem a za šachovnice usedlo krásných 25 šachistů, kteří si odhlasovali tempo 3+2“. Po prvním kole byl turnaj na hodinu přerušen technickým problémem se swiss-managerem a kolo se málem muselo opakovat. Vše se naštěstí vyřešilo a mohlo se pokračovat kolem druhým. Možná díky přestávce se mi ale povedlo se zahledět do nestandartní pozice, co jsem na šachovnici vytvořil a z přemítání mě vyrušil až soupeř s ohlášením, že jsem spadl na čas. V turnaji jsem tedy započal takovým „odloženým švýcarským gambitem“.
Když už jsem se těšil na nějakého „saláta“ zjistil jsem, že už ve 3. kole narazím na prvního nasazeného Milana Smištíka, na kterém ale bylo silně vidět, že se k šachům po delší přestávce vrací. Povedlo se mi jej tedy přehrát a touto výhrou započala má stíhací jízda, kterou přibrzdila až v 6. kole Nataša Richterová, která je pro hráče Hošťálkové jistě známá, díky hostování v první lize. To však byla má poslední prohra v turnaji. V 9. kole jsem přežil klinickou smrt s Miroslavem Benešem a v 10. kole mi pořadatel IM Neklan Vyskočil nastavil figuru. Po dalších drobných kiksech ostatních favoritů jsem v předposledním kole zjistil, že turnaj vedu a v posledním kole jsem vítězství už jen pečetil. Ironií švýcarského systému v tomto turnaji bylo, že předposlední kolo jsem hrál na první šachovnici s Břetislavem Eichlerem, kterého prohra posunula až k „volnu“ v kole posledním.
Turnaj se nakonec povedlo dohrát velmi brzy, i přes pomalý start již v 1 bylo všemu konec a já se mohl při premiérové účasti těšit z premiérového vítězství s 10,5 body. Druhý skončil FM David Holemář, třetí Dmitry Vasilenko, čtvrtá WIM Nataša Richterová (nejlepší žena).
Název článku v sobě nese i slovo derniéra, turnaj u Pásků byl totiž zároveň i mou derniérou za hošťálovský klub. S Hošťálkovou jsem strávil 3 naprosto rozdílné sezóny, z nichž každá byla něčím naprosto jedinečná. První „kovidová“ skončila už po prvním kole a nedohrávala se. Druhá historická prvoligová, kdy se týmu podařilo vyhrát 1. ligu (i když má úloha v této sezóně byla nakonec spíš „posunovací“). A nakonec úžasná letošní premiérová extraligová. Mohl jsem nakouknout do 3 utkání, kde jsem si mohl mimo jiné vyzkoušel, jaké to je hrát proti hráči kdysi 2700 v jeho oblíbeném zahájení. Doufám však, že tento přestup je pouhá přestávka a že v budoucnu se na soupisce Hošťálkové znovu objevím! Díky všem za tyto sezóny, zejména hošťálovským vedoucím Frantovi Veselskému, Pepovi Bednaříkovi a Kubovi Krejčovi.
Gens Una Sumus,
Ondra H.