Na přelom února a března byly naplánovány poslední kola regionálních soutěží v okrese Vsetín. Poté, co si céčko domácím vítězstvím proti MEZu zajistilo postup, mělo déčko stejnou příležitost v utkání proti Valašské Bystřici D.
V tomto utkání nemohl nastoupit kapitán Pepa Fuksa, proto padla volba na mladého Lukáška Kováře, aby získal další zkušenosti ve svých šachových začátcích. Navíc tentokrát už se zapisováním tahů.
Lukášek splnit jeden z cílů, když své tahy nijak neuspěchal. Bohužel soupeř hrál velmi rychle a postupně budoval lepší pozici. Na konci už lovil jen osamoceného krále našeho hráče, a ten se vzdal. Nevadí, zkušenosti jsou důležitější a na Lukáška čekají další zápasy.
Zbytek týmu byl nabítý zkušenostmi, když nastoupili Luboš a Jirka Vaculík, ten ke svému prvnímu zápasu v letošním ročníku. Na třetí šachovnici jsem hrál já jako zástupce kapitána, a na čtvrté pan Surý.
Že bychom mohli utkání zvládnout jsem svou výhrou přiblížil já. Luboš Vaculík si připsal remízu a zbývaly dohrát poslední dvě partie. Jirka získal několik pěšců a rozhodující útok na krále. Pan Surý měl také převahu v podobě dvou pěšců, nicméně nejasnou cestu k vítězství. Až do chvíle, kdy mu soupeř odevzdal svou věž následovanou dvoutahovým matem, při kterém soupeř ještě efektně obětoval dámu. Konečné skóre utkání 1,5-3,5 pro hostující tým a tedy zajištění postupu do regionální přeboru.
Právě v regionálním přeboru zbývalo našemu céčku dohrát poslední utkání s výběrem Ústí. Postup byl zajištěn, tak jsem jako kapitán dal prostor dalším hráčům na soupisce.
Po několika letech si zahrál Laďa Pončík. Jeho partie byla rychlá a vítězná. Dále si zahrál Jáchym Karlík, také s výhrou podle něj v nudné partii. Naplno zabodovali bratři Vaculíci, Pepa Fuksa připsal remízu a pan Surý výhru. Nastoupil i mladý Lukášek, který tentokrát hrál příliš rychle a velmi brzy partii prohrál. Jako již tradičně zbývala dohrát má partie, protože rád hraji až do rozhodujícího výsledku a soupeři se ne a ne v horší pozici vzdát. Celkově z toho bylo pohodlné vítězství 6,5–1,5.
K úplnému završení regionálních soutěží došlo v neděli utkáním proti Huslenkám. Postup byl zajištěn, tak prostor dostal nejen Lukášek Kovář, ale i Eliška Císařová. Já jsem nastoupil na první šachovnici proti panu Múdrému. Pan Surý byl tentokrát na druhé šachovnici a kapitán Pepa Fuksa na třetí.
Naši mladí hráči nastoupili proti velmi silným soupeřům, jejichž elo se pohybovalo kolem hranice 1500. Eliška hrála velmi rychle, přesto neměla špatnou pozici. Bohužel přehlídla ztrátu dámy a musela se vzdát. Lukášek dlouho držel materiální rovnost, ale zkušený soupeř jej pěšcovými postupy utlačil. Nejprve na dámském křídle a pak na královském. Vedlo to ke ztrátě figury a rozhodující převaze.
I přesto jsme chtěli utkání vyhrát. U kapitána Pepy Fuksy jsem se při konzultaci musel přimluvit, aby zkusil hrát na výhru. Jeho pozice to dovolovala a proč si to v poslední partii nevyzkoušet.
Nakonec se na šachovnicích pana Surého a Pepy Fuksy děly věci. Nejprve chytil soupeři dámu pan Surý. Náležitě si liboval, když mi při rychlém kontaktu říká, „nemá kam uhnout, je chycená“. A také že ano. Postupně si došel pro výhru. Podobný kousek se povedl i Pepovi, jehož soupeř se po ztrátě dámy následně vzdal.
Za remízového stavu zbývala dohrát má partie, kterou jsem hrál příliš měkce a nechal soupeře několikrát utéct z výhody. Nakonec jsem získal rozhodující převahu a v koncovce dvojici spojených pěsců. Pozici jsme ještě 30 minut tahali, aby dospěla do předem jasného konce.
I poslední zápas déčko zvládlo a za celou sezonu neztratilo ani bod. Tentokrát vítězstvím 3:2 proti Huslenkám, když dokázalo otočit nepříznivý stav 0:2.