Ano, ač to zní neuvěřitelně, tak je to pravda. Náš v současnosti stále nejlepší šachista David Navara u nás v Hošťálkové prohrál. Pepa již v okamžiku, kdy již bylo jasné, že se výše uvedená skutečnost stane, pomalu začal mobilizovat své skvělé marketingové schopnosti, a pokud se tento titulek objeví na titulní straně příštího vydání oblastního časopisu Jalovec, tak bude jasné, že jeho mise byla úspěšná. Tohle ale zdaleka nebyl jediný zážitek minulého víkendu, takže je čas se vrhnout do víru dalšího dvojkola extraligových klání.
O slávě v místním rozhlasu a nepříliš ostudném zápase
Měl nás ze sportovního hlediska čekat krušný víkend. Přeci jenom se k nám chystal zavítat 1. Novoborský ŠK, tedy jednoznačně nejlepší český šachový oddíl posledních let. A v kombinaci s Pepovým rozhodnutím, že se o tomto víkendu dá prostor zejména domácím hráčům, to pro naše barvy vypadalo na hodně pálivý koktejl. I já jsem měl z tohoto zápasu obavy, přeci jen jsem se, ani nevím jak, ocitl na 4. šachovnici, takže bylo jasné, že mě bude čekat někdo z klubu 2650+. A ani ostatní na tom nebyli příliš lépe. Očekávala se sice účast Pauluse, který byl rozhodně pro Honzu Malčánka porazitelný, nicméně nikde jinde se toho od nás příliš nečekalo. Hrozila tedy nebetyčná ostuda v podobě kanára. Teda, Pepa si s tím určitě hlavu nelámal, ale minimálně já jsem se nechtěl před celým Českem s hráčem širší světové špičky ztrapnit. Ale co se dalo dělat? Přemýšlet a obávat se rozhodně nemělo smysl, tudíž krátké posezení v místní restauraci večer před zápasem bylo jednoznačně nejlepším řešením.
A pak už nadešla ta památná sobota. David Navara zavítal do hošťálkovské sokolovny. Troufám si tvrdit, že po Závišovi je to druhá nejvýznamnější návštěva této valašské obce, a také to bylo potřeba pořádně prodat. Jak asi tušíte, tak Pepa si s promotérskou částí opět poradil na jedničku. Vrcholem jeho snažení zřejmě bylo prosazení hlášení v rozhlase, které všechny hošťálkovské občany zvalo právě na tento historický zápas. Kapitán asi opravdu těžce zatahal za nitky, protože pozvánka na šachový zápas z hlásičů zazněla dokonce dvakrát! Nejvíce mě z tohoto oznámení pobavilo sdělení informace o tom, že vstup na náš extraligový zápas je zdarma. Ale když se nad tím tak zamyslím, tak v dnešní době už je možné všechno, takže kolem a kolem se vlastně není čemu divit.
Před zápasem Pepa doufal v to, aby novoborští přijeli v co nejlepší sestavě. Proč? To je skoro až řečnická otázka. Zmiňoval jsem to ve svých článcích už několikrát, a důvod je naprosto jasný. Je to přece nutno co nejvíce podojit v médiích! Já si dokonce věřil na rozhovor do místní televize, ale přeci jen, přemíra pražského přízvuku by se asi do místní relace nehodila, takže se holt stanu místní celebritou někdy jindy. Přání Josefa se ale nadmíru vyplnilo, nicméně my hráči jsme byli o krok blíže noční můře v podobě kanára. Poslední šachovnici za novoborské totiž obsadil GM Krejčí, takže bylo jasné, že nás čekají krušné chvíle. Kromě bývalého reprezentanta za mistry nastoupil také zmíněný GM Navara (který se před i po utkání fotil s místními šachisty), a dále velmistři Babula, nebo Žilka. Nechyběl ani člen klubu 2700+, Ind Harikrišna. No, takovou sestavu opravdu nečekal nikdo z nás, ale na druhou stranu je férové říci, že soupeř asi také nemohl být příliš připravený. Domnívám se však, že tato skutečnost byla více než vyvážená někdy až absurdním elovým rozdílem ve prospěch soupeřů. Považte sami, naše družstvo nastoupilo v sestavě Tomek, Valentin, Tomáš Danada, já, Ondra Havelka a Karlík, Laďa Pala a Čalamandr. Stačí si vzpomenout na poslední šachovnici hostí, a je vám asi jasné, že tam „drobný“ rozdíl byl.
Partie však rozhodně nekončily tak rychle, jak se od možná očekávalo. Vcelku početné publikum, které přišlo našim barvám zafandit, mohlo zřít relativně hratelné pozice našich hráčů. Po zhruba hodině a půl hry všichni naši hráči měli hratelné pozice. V některých případech se jednalo o koncovky, ze kterých bylo patrné, že ji výrazně papírově lepší novoborský hráč nakonec vyhraje, ale tehdy stále byla ve fázi objektivní roviny. Mnohem divočejší střední hru měl na desce Valentin s GM Navarou, a já s GM Grandeliusem. Na obou šachovnicích stála dynamická rovnováha, ač jsem si na obranu pozice za ukořistěný materiál příliš nevěřil. Celkově mě však při pohledu na pozice nejímal děs, ale optimismus, že bychom i s Novým Borem mohli uhrát nějaký ten bod do tolik potřebného skóre.
Ač můj švédský soupeř vypadal při partii docela nervózně, tak po druhé hodině hry se začala většina našich pozic hroutit. Laďa Pala bohužel s GM Babulou ve vyrovnané pozici přehlédl taktiku, a brzy nato byl domácí hráč donucen podepsat kapitulaci. Nebyl to ale bohužel pouze Laďa, kterému se začala partie vymykat kontrole. Bezmocně se museli cítit zejména Ondrové Havelka a Karlík, kteří sice stále nemuseli počítat materiální ztráty, nicméně všichni dobře víme, že šachy nejsou pouze o materiálu, a v oněch jiných hlediscích měli novoborští výrazně navrch. Bylo tedy pouze otázkou času, kdy na své konto připíše favorit soutěže další dva body. Honza Malčánek se dlouho černými držel, ale ještě před koncem první časovky i u něj začalo být zřejmé, že se zde vytouženého bodového zisku nedočkáme. Začalo se smrákat i nad mojí pozicí, kdy jsem si se soupeřovým tlakem nepočínal zrovna nejlépe, a už jsem pouze čekal na finální direkt, který by ukončil moje působení v tomto kole. Nicméně se ukázalo, že jsem buď vzdoroval více než dobře, nebo soupeř naopak útočil celkem špatně. Na rozboru to vypadalo spíše na možnost b), ale ani velmistr Grandelius ani GM Navara, který se k nám na rozbor přidal, nedokázali najít jasnou cestu k výhře. Vznikla tedy pozice, která byla pro mě nepříjemnější, ale stále v pohodě hratelná. V oboustranné časovce ale na mě dolehla absence komfortu v pozici a síla velmistra, a v kombinaci se špatným rozhodnutím v kritické chvíli jsem velmi záhy odevzdal svůj bod do rukou českého mistra.
Na prvních deskách to ale vypadalo překvapivě optimisticky. Tomek s GM Harikrišnou získal bílými dobrou pozici, ve které si sice nepočínal úplně nejopatrněji, čímž umožnil indickému velmistru zahájit nepříjemný útok, ale ani samotný Harikrišna si nepočínal zrovna nejlépe, a Tomek měl v jednu dobu podle počítače velkou výhodu. V pozici však stále zůstávalo mnoho jedu, který si Tomek bohužel nedokázal pohlídat, a nakonec musel celý bod odevzdat soupeři. S blížícími se porážkami na zadních šachovnicích tedy bylo jasné, že naše šance na odvrácení debaklu tkvěly pouze v Tomášovi a Valentinovi. První jmenovaný hrál s GM Nguyenem vyrovnanou koncovku, ve které se ale dalo tušit, že bude mít navrch nejmladší český velmistr, známý zejména svými pozičními a technickými schopnostmi. Valentin ale s GM Navarou držel ve velmi dvojsečné pozici krok. A česká jednička nakonec neudržela nervy na uzdě, a dovolila našemu hráči se zakousnout do jeho krále. A bylo to hryznutí vskutku šťavnaté, jelikož Navarovi nezbývalo nic jiného než se vzdát. Naše mise tedy nakonec byla úspěšná. Valentin si sice při následném rozboru myslel, že celou dobu stál na prohru, ale počítač jasně ukázal, že partii zahrál skvěle, a většinu času držel černými dynamickou rovnováhu.
Pak už tedy zbývala pouze pozice Tomáše. V tenhle čas se v plné parádě ukázalo, že se hraje na místě, které mnoho pompézních šachových událostí ještě nezažilo, jelikož GM Nguyen si začal rozhodčímu Kubovi Vaculíkovi lehce stěžovat na hluk vycházející z analytické místnosti. Vana však i tato situace rozhodit nedokázala, a Tomáše postupem času dokázal ve věžové koncovce přehrát a přidat 7. bod na stranu novoborských. Většinu partie byla na desce remíza, nicméně hrálo se na dva výsledky, a Tomáš by musel předvést opravdu mimořádně přesnou technickou práci, aby se vyhnul vajíčku na svém kontě. To se mu bohužel nepovedlo, nicméně náš slovenský kamarád opět sehrál extraligový mač, za který se rozhodně stydět nebude.
Konečné skóre tedy vyznělo 7:1 v náš neprospěch, což ale vzhledem k sestavám nakonec nebyl vůbec tak špatný výsledek, jak to na první pohled může vypadat. Povedlo se hned několik věcí. Samotná organizace zápasu, kdy se přišlo podívat celkem hodně lidí, i z trochu vzdálenějších obcí, sestava hostí, která nabízela několik českých i světových hvězd, a v neposlední řadě i životní úspěch Valentina, který se stal teprve druhým hošťálkovským hráčem, který v extralize dokázal zvítězit. Na truchlení tedy rozhodně nebyl prostor, Pepa byl více než spokojený, což bylo evidentně vidět z jeho touhy tento zápas pořádně oslavit. Nenechte se mýlit, slovní spojení „pořádně to oslavit“ automaticky neznamená, že bude přítomna spousta alkoholu, Pepa, ale třeba i já, jsme osobnosti, které i bez většího množství zlatavého moku či tvrdších pochutin dokážou být společenské. Tak tomu bylo i tentokrát, a rozverný kapitán se v době, kdy začínala noc („Drž hubu!“ – kdo chápe referenci?), rozhodl pro uspořádání bleskového turnaje o pohár předsedy Franty (Veselského). Aby tomu byl dodán ten správný šmrnc, tak bylo možno vidět naše výsledky prakticky okamžitě na chess results, kde se náš turnaj opravdu krásně vystavoval. Nakonec jsem po tuhém boji dokázal zvítězit já, ale je jasné, že šachová stránka nebyla to hlavní.
Kruté vystřízlivění
Po zábavném večeru nás další den čekal Turnov. Papírově daleko schůdnější soupeř než Nový Bor, nicméně i přesto bylo zjevné, že na zápasové body nedosáhneme. Opět to tedy bylo o individuálních úspěších, na které si brousily zuby zejména přední šachovnice. Na nich byl elový rozdíl prakticky neznatelný, a očekávalo se, že přijdou body zejména zde. Brzy se ale ukázalo, že zápas se ani zdaleka nebude vyvíjet tak dobře jako sobotní klání. Pozice se nám velmi rychle začaly hroutit. Já jsem si na Najdorfa s GM Ftáčnikem věřil, ale nebylo mi vůbec dobře (asi to bylo nedostatkem železa, nezapomínejte na něj!), popletl jsem si varianty, a prakticky ze zahájení stál na prohru. Můj mírný optimismus tedy záhy odplaval do teplých krajin. Příliš se nevedlo ani posledním třem šachovnicím, GM Jaracz Ondru Karlíkovi pozičně obětoval, za materiál měl však neskutečnou kompenzaci, a postupně navyšoval svoji výhodu, Kája Vrajů, který nahradil Laďu Palu, jenž bojoval v souběžně hraném zápase 2. ligy za béčko (které také hrálo doma, tudíž se zápas konal pouze pár metrů od extraligového mače), byl postupně udušován, a Tom Galda s talentovaným FM Fiňkem ztratil pěšce, a soupeř začal uplatňovat svoji materiální převahu. Ostatní šachovnice na tom nebyly lépe, Cyrda na třetí desce, který nahradil slavícího Tomáše Danadu, nerozehrál boční variantu sicilské moc v pořádku, a stál hůře, a pouze první 2 šachovnice na tom byly pěkně, Tomkovi vyšla boční varianta Rauzera, a Valentin v nepříliš konfliktní variantě ruské tahal za trošičku delší konec. Ve velmistrovské praxi by se to však bralo jako jasná remíza, takže ani zde nebyl na optimismus příliš nárok. Jedině Ondra Havelka dokázal černými s GM Šimáčkem rozehrát opravdu dobře, a podle motoru mu patřila velká výhoda.
Bohužel s přibývajícím časem se k nám štěstí nepřiklánělo, spíše naopak. Tomek stál dobře, ale pak svoji pozici neuchopil za správný konec, a brzo nato se musel vzdát. A poté už se naše pozice postupně hroutily jako domino. Po partii, ve které jsem si ani neškrtl, jsem následoval s vajíčkem já, a pak Karel a Cyrda, kterému hazard s obětí figury za 3 pěšce krutě nevyšel. Najednou to bylo 4:0, a bylo jasné, že soupeř své vedení ještě výrazně navýší. K nepěknému konci se blížily partie Ondry Karlíka a Tomáše, a Ondra svoji výhodu ztratil, a dostal rovnou koncovku, ve které však bylo jasné, že ji soupeř bude tahat na výhru. Alespoň Valentin byl velmi blízko druhé výhře v tomto víkendu, provaz postupně soupeři hodně zkracoval, nicméně v časovce se IM Kraus zmátořil, a vznikla remízová koncovka, kterou náš hráč ještě chvíli tahal na výhru, ale už bylo jasné, že partie skončí smírem.
Nakonec zápas neskončil krutým kanárem, ale kromě očekávané remízy Valentina se nikdo nepochlapil. Ani Ondra Havelka, který nakonec těžkou koncovku udržet nedokázal, a v nejdelší partii dne GM Šimáčkovi nakonec podlehl. Konečný stav tedy byl hrozivý: 7,5-0,5 pro Turnov. V našich silách bylo urvat alespoň dva body, ale od začátku bylo naprosto jasné, že to bude jednobrankovka. Ani s Novým Borem nebylo čistě při pohledu na pozice tak brzy jasno o konečném zápasovém výsledku. Mač se nám příliš nepovedl, bylo to ale dáno zejména tím, že si Pepa přál, aby si všichni hošťálkovští napsaní na soupisce alespoň jednou zahráli, což se mu splnilo. Soupeř ale nastoupil ve velmi silné sestavě, a zejména na zadních deskách ukázal svoji výkonnost.
Naše šance na záchranu nejsou vysoké. Za měsíc nás ještě čeká poslední trojkolo v Plzni, nicméně pro záchranu budeme muset udělat alespoň 4 body. Vítězství s Oazou sice není úplně nereálné, ale s Líněmi a Frýdkem se bude bodovat opravdu velmi těžko. Vzhledem k vítězství Oazy nad Růženkovic skvadrou však ještě není čas truchlit, přeci jen, překvapivý bod se někde vydolovat dá, a Oaza je i přes mladou sestavu rozhodně porazitelným týmem. Jedno je ale jisté, budeme bojovat!
Kilián
Kompletní výsledky naleznete na webu svazu.
Odkaz na kompletní fotogalerii od Tomáše Danady zde.