Papírově se mělo jednat o jednoznačný souboj dvou týmů z opačného pole tabulky. Náš celek v regionálním přeboru dosud neztratil ani bod, naopak mladý tým z Karolinky byl díky jediné výhře nad Ústím předposlední. Proč si ale cestu za postupem nezkomplikovat?
Na nedělní výlet do Karolinky jsme se vydali v oslabené sestavě, i tak jsme ale měli elovou převahu na většině šachovnic. Z opor nechyběl Laďa Pala, který tentokrát zahrál francouzskou obranu a díky pasivitě soupeře získal poziční výhodu. První výsledek zaznamenal netradičně Pepa Fuksa, který se dohodl se soupeřem na remíze ve variantě Caro-Kannu.
Na většině dalších šachovnic se hrály sicilské obrany. Franta Veselský zvolil za bílé ostrou variantu, kterou se mu však nechtělo dále počítat a se zkušeným soupeřem dohodli remízu. Remíza v ten moment vypadala přijatelně, nic nenaznačovalo komplikacím k zisku vítězství. Snad jen pozice Jáchyma Karlíka byla beznadějná, když soupeři přijal Morrův gambit a po osmi tazích se musel vzdát. Útěchou mu byla nabídnutá domácí pálenka od soupeře.
Já jsem hrál taktéž variantu sicilské obrany. Proti útočně naladěnému soupeři jsem zvolil zavřenou variantu s 2. Jc3 a vyčkával na jeho chybu. Ta přišla překvapivě brzy, již v 10. tahu. Soupeř zvolil ústupové pole pro svého jezdce tak nešťastně, že o něj záhy přišel s velmi malou kompenzací. Technicky jsem pak partii dotáhl do vítězného konce, aniž bych připustil možnost protihry. Po skončení partie byl stav 2:2.
Na všech ostatních pozicích jsme měli lepší pozici a vítězství se zdálo jako formální záležitost. Přinejhorším bychom uhráli naši tradiční těsnou výhru 4,5:3,5. Záhy se však vše začalo komplikovat.
Luboš Vaculík měl v Caro-Kannu velmi pěknou pozici. Soupeř jej zahrál s řadou nepřesností v zahájení a dovolil černému velmi rychle vyrovnat, později pak získat i poziční výhodu. Svou nemilou pozici se rozhodl řešit takticky, což Luboš zvládl pokrýt. Tlak soupeře ale neustával a Luboš bohužel zvolil ze dvou možností to špatné řešení a soupeř jej za to nekompromisně potrestal. V ten moment se domácí Karolinka ujala vedení 3:2.
Laďa Pala mezitím zužitkoval sílu svých figur a získal rozhodující materiální výhodu. Na chvíli vyrovnal stav na 3:3 a dal nám naději na vítězství. Na poslední desce hrající pan Košela dostal nabídku remízy, ale po konzultaci se mnou dostal za úkol hrát dále. Pan Surý měl velmi pěkný útok na soupeřova krále. Sebral dámou na h3 sice s hrozbou matu, nepohlídal si ale odpověď soupeře v podobě vidličky na celou královskou rodinu. Najednou byl stav 4:3 a pan Košela dostal jasný pokyn hrát na vítězství.
Přičemž vítězství na poslední šachovnici nebylo nijak dané. Pan Košela měl sice lehce lepší pozici, ale talentovaný soupeř se nebál jít do komplikací. Popravdě mi jako kapitánovi bylo v roli diváka hůře než u všech svých letošních partií dohromady. Chvílemi jsme všichni trnuli, aby pan Košela našel správné pokračování. Prokázal však útočného ducha a všechny hrozby soupeře přebil ještě větší hrozbou. Závěr si trochu zkomplikoval, když místo převahy dvou figur pozici zjednodušil na získaného střelce. Dokonce dal soupeři zdarma jednoho svého zbylého pěsce, ale i tak byla pozice jasně vyhraná a soupeř se záhy vzdal.
Z Karolinky tedy vezeme ubojovanou remízu 4:4. Soupeř nelenil a výsledek okamžitě poslal vedoucímu soupeře. Pepa Bednařík málem dostal infarkt, když viděl naše zaváhání s předposledním týmem. Naštěstí brzy došly i zbylé výsledky a naše remíza se ukázala ještě jako plusový bod. Zašová se z prohry s námi nedokázala otřepat a připsala i druhou prohru v řadě. Nám k postupu stačí ze zbývajících kol jedno vítězství, o které se pokusíme už příští neděli v domácím střetnutí proti MEZu Vsetín.
Aleš Kafka
