O prvním prosincovém víkendu do Hošťálkové zavítala česká šachová Extraliga. S sebou přinesla dle očekávání hvězdy světové úrovně. V dnešním článku se podíváme na sobotní zápas, kde domácí borci vyzvali tým Lysé nad Labem… No a o setkání s legendami nebylo nouze. Do místní sokolovně dorazila například legendární osobnost exmistr světa FIDE velmistr Ruslan Ponomariov, dále také velmistr Tamir Nabaty či česká legenda velmistr Vlastimil Jansa. No, prohloupil ten, kde šachový svátek nenavštívil, protože světové šachy, to nevidíme každý den! Sobotní zápas nám přiblížil Kilča!
Sportovní událost tisíciletí
Nastal první prosincový víkend, což kromě čím dál větších mrazů znamenalo rovněž další dvojkolo nejvyšší české šachové soutěže. A tentokrát to bylo pro Hošťálkovou opravdu speciální. Oba následující zápasy totiž měla tu čest odehrát na své domácí půdě, a tím ve své podstatě dovršit celou tu cestu až na vrchol. Já jsem byl této slavnostní příležitosti účasten, nicméně pouze v sobotním kole, jelikož jsem se v neděli jal podpořit svůj rodný oddíl v 2. lize (nakonec to stejně nebylo nic platné). I přesto mohu poreferovat o polovině tohoto svátku, takže si vezměte popcorn, pohodlně se usaďte a jdeme na to!
Sto lat!
Z nepříliš překvapivých důvodů jsem přicestoval na Vsetínsko již v pátek, dodatečnou motivací ale byla oslava, kterou právě v pátek pořádal Kuba Krejča. To by pak nasedl na vlak i méně společensky založený člověk, než jsem zrovna já. Pepa mě z důvodu jednoduššího odvozu ze Vsetína požádal, abych přijel už okolo třetí hodiny odpolední, tudíž jsem z Prahy vyjížděl neobvykle brzo již v dopoledních hodinách. Každopádně to se nemělo ukázat jako můj největší problém. Cestou vlakem jsem se připravoval na potenciální soupeře, jenže za bílé barvy. To, že nakonec budu hrát černými, mi došlo až v době stavení figurek v Hošťálkové. Opravdu luxusní příprava extraligového hráče, vřele doporučuji!
Ani Pepu však nečekaly lehké časy. Mé vyzvednutí na Vsetíně sice proběhlo víceméně bez problémů (ač jsem přes sluchátka neslyšel Pepův ryk, když na mě volal z auta), ale s plánovanou sestavou nebylo vše v pořádku. V důsledku komunikačního šumu, který bych spíše dával za vinu nejmenovanému nominovanému hráči, jsme se v pátečních odpoledních hodinách dozvěděli, že na sobotu budeme muset zalepit jednu díru v sestavě. Nakonec se kmen usnesl a volba padla na Kubu Krejču. Ano, vybavujete si to správně, Kuba byl páteční oslavenec, takže naprosto luxusní kombinace. Nicméně je nutné konstatovat, že oslava nakonec proběhla ve vší počestnosti a všichni aktéři sobotního zápasu byli více než připraveni na odehrání historicky prvního extraligového zápasu na domácí půdě.
Když už jsme u té oslavy, tak není od věci dodat pár střípků. Kupříkladu jsem se při výčtu největších sportovních úspěchů obce dozvěděl, že Hoštálková svého času málem postoupila do volejbalové extraligy. Nabízí se tedy otázka, jestli je větším úspěchem účast šachistů v extralize, nebo uvíznutí těsně před jejími branami ve volejbale. To je, dá se říci, skoro až filozofická otázka, na kterou mi třeba bude odpovězeno v komentářích. Dále jsem si také připomněl, proč je zákaz kouření v hospodách opravdu skvělá věc. Garáž holt není hospoda, a stopy po cigaretách jsou na mém oblečení patrné dodnes. Bezpochyby největším tématem však bylo přemlouvání hošťálkovské hudební hvězdy za účelem zazpívání hošťálkovské hymny (pro neznabohy se jedna o „Nad našú Hošťálkovú“). Jeden z rodičů neustále opakoval absenci organizátorských schopností u svého syna, který prý nedokázal zajistit účast své sestřenky na této historické události. Nakonec to vypadalo, že se na poslední chvíli přeci jen dokázalo zazpívání hymny domluvit, nicméně z mně neznámých důvodů z toho nakonec sešlo.
Lekce z produktivity
Zřejmě nastal čas, abych také napsal něco o zápasu. Tak teda jo. V sobotu nás čekal zápas s Lysou nad Labem, která pár let zpátky celou soutěž vyhrála. Letos sice nebyla tak silná, nicméně pořád bylo nad slunce jasné, kdo bude velkým favoritem. Pepu potěšila zejména účast exmistra světa Ponomarjova, protože měl co prezentovat v místním tisku. Mě už méně potěšila účast Rogozenca, chtěl jsem nastoupit proti jednomu z českých hráčů, jelikož jsem v této možnosti viděl snadnější cestu za mými první body v extralize vůbec. Nakonec jsme nastoupili v lehce obměněné sestavě, kdy v tomto pořadí nastoupili Tomek, Cyril, Christoph Menezes (první nováček), Sergej, Tomáš Danada (druhý nováček), já, Kuba Krejča a Ondra Havelka (třetí nováček). Pepa změnami opravdu nešetřil, ale to bylo pro tato utkání jeho cílem.
Každopádně nerozehráli jsme zle. Vyrovnané šance měli se svými soupeři Tomek, Cyrda, Sergej a já, prakticky na výhru stál Tomáš, akorát Kuba s Christophem to moc nezvládli a oba stáli po hodině a půl hry velmi špatně. Ondra stál sice hůře, ale jeho pozice se zdála býti hratelnou. Já rozhodně měl nad čím přemýšlet, tudíž jsem nemohl věnovat ostatním partiím tolik pozornost, ale mé pozornosti přinejmenším nemohl uniknout vývoj partií mých souputníků sedících vedle mě, a to Tomáše a Kuby. První jmenovaný stále udržoval vyhranou pozici, kdežto Kuba se z na pohled beznadějné pozice dokázal nějak vyhrabat, a najednou to byl on, kdo stál s IM Červeným jasně na výhru. V tu chvíli jsem si říkal, že možná budeme mít šanci na zisk nějakého toho zápasového bodu, ale to bych se nesměl kouknout na přední šachovnice. Tomka exmistr světa pomalu, ale jistě přehrával, Cyrda z dobré pozice udělal koncovku na dva výsledky, kdy on byl ten, co tahal za kratší konec, Christoph mezitím už dokonce prohrál, a Sergeje čekala dlouhá obrana proti soupeřově převaze. Po 2,5 hodinách hry jsem tedy svůj optimismus ztratil, ač z objektivního hlediska jistá šance stále žila.
Ta se ale s přibývajícími minutami čím dál rychleji rozplývala. Zásadním momentem se zřejmě ukázala hrubka Kuby v časové tísni, kdy místo jednoduše vyhrávajícího pokračování zvolil takové, které vedlo do rychlé prohry. V tomto okamžiku již bylo prakticky jasné, že výsledkově pro nás zápas nedopadne dobře. Ani Tomáš nedokázal udržet svou pozici, a vznikla u něj remízová koncovka, takže naše nejnadějnější pozice přišly prakticky vniveč. Do toho prohrál na 1. desce Tomek, který nedokázal odvrátit negativní trend své partie, takže stav byl rázem 3-0 pro Lysou a zbytku nezbývalo nic jiného než se porvat o odvrácení kanáru.
To se trochu překvapivě jako prvnímu povedlo mně. Černými jsem proti velmistru ve středních letech rozehrál co jiného než králku, takže vznikl celkem lítý boj, v jehož průběhu jsem byl ohledně svých šancí celkem optimistou. Nicméně objektivně to nebyl žádný zázrak, a po nějaké době bylo jasné, že já budu ten, kdo bude bojovat o nerozhodný výsledek. Nakonec se mi s jistou dávkou štěstí povedlo v časové tísni spočítat všechny relevantní varianty, a na desce vznikla mrtvá remíza, se kterou nemohl lehce podrážděný soupeř nic udělat. Takže se mi podařilo nejen odvrátit kanára, ale také konečně prolomit extraligové prokletí, kdy se mi na 9. pokus povedlo do análů zapsat něco jiného než nulu. Moc času na oslavu jsem však neměl, jelikož mě brzy měla čekat večerní cesta do Prahy, kde jsem měl reprezentovat Kobylisy v již zmíněném zápase.
Povedlo se mi však ještě zachytit nerozhodný výsledek Ondry, který musel být po průběhu partie, ve které dost trpěl, s výsledkem spokojen. Stav byl tedy 4-1 pro soupeře, a zbývaly 3 partie, ve kterých jsme vždy byli na té obranné straně barikády. Konec jsem již na vlastní oči neměl šanci zachytit, nicméně Cyrda s Tomášem své koncovky nakonec neudrželi, kdežto Sergejovi se povedlo udržet na uzdě GM Jansu, což je určitě pěkný výsledek. Celkový stav tedy byl 6,5-1,5 pro Lysou, což byl pro nás až moc krutý výsledek. Neříkám, že by zápasu více slušela remíza, ale alespoň na 2,5 bodů z naší strany to bylo. Každopádně nemá cenu nad těmito hypotetickými věcmi moc spekulovat, spíše bych měl předat štafetový kolik reportérovi nedělního zápasu, co myslíte?
Kilián
Kompletní fotogalerii sobotního zápasu můžete zhlédnout zde.
Výsledky poté na webu chess.cz
