Tak jsem tady zas. Nejenom s pořádným článkem po dlouhé době, ale rovněž zpět v Hošťálkové, kde jsem se letos dokonce stal kmenovým hráčem. A není divu. Kobylisy sice nejsou slabým týmem, ale finance zásadně využíváme na všechno možné, jen ne na odměny hráčům, takže to na extraligu není. Kdežto mé milované vesnici se loni podařilo něco neuvěřitelného, a to právě postup do extraligy. Celkem mě mrzí, že jsem neměl šanci se na tomto historickém úspěchu podílet, nicméně by to všechno mohlo dopadnout úplně jinak, kdybych minulou sezónu hrál, takže tyto mé sentimentální výlevy rozhodně nemá cenu řešit, důležité je, že v té extralize jsme.
Už před sezónou jsme s Josefem utvořili konsenzus, že z extraligy budu psát články vždy, když budu hrát, takže se mě letos jen tak nezbavíte. Pokud se někomu nelíbí, že extraligové články týmu z Valašska bude psát pražskej cajzl, tak ať si to prosím vyřídí s kapitánem, a ne se mnou před Obecním hostincem, díky.
Hošťálková je ženské příjmení? Ne, obec s velkým počtem silných šachistů!
Tak a teď už k šachům. Kromě toho, že je Hošťálková vesnice s přibližně 2 000 obyvateli (a jedna nejmenovaná slečna si dokonce myslela, že Hošťálková je příjmení nějaké dívky), tak obsahuje i spoustu silných šachistů. Dá se říct, že každý přibližně 250. obyvatel této obce se může nazvat alespoň ucházejícím hráčem královské hry, což si myslím, že je více než solidní. I na soupisce nalezneme hráče pobývající přímo v Hošťálkové. Pepa Bednařík, Kuba Krejča, Ondra Karlík a Karel Vraj. Opomenout nelze ani legendu tohoto oddílu, který sice v Hošťálkové přímo nebydlí, nicméně z hlediska šachových výkonů se o náš vzestup zasloužil možná úplně nejvíc, a tím je Laďa Pala. Takže solidní sbírka. Nicméně první jmenovaný je kromě solidní šachové síly rovněž skvělým diplomatem a kamarádem, takže se mu v posledních letech podařilo nalákat na Valašsko spoustu silných hráčů, což je dle mého názoru hlavním důvodem, proč se můžeme pyšnit extraligou.
Pepovi se letos podařilo posílit lépe, než jsem si před odhalením sestavy myslel, že zvládne (já kacíř!). Z českých hráčů k nám díky sestupu Durasu přestoupili Cyrda Ponížil a Martin Blahynka, dále z Interchessu Sergej Berezjuk a už loni Patrik Gnida, což jsou všechno skvělé posily, které nám zajistily jakž takž konkurenceschopnou českou pětku. Jo a vlastně jsem ještě přestoupil já, ale po prvních zápasech mám celkem pochyby, jestli se vůbec můžu považovat za posilu. Ještě více se Josef činil u cizinců, kterých máme v týmu celkem 6 a o všech se dá říct, že jsou to kvalitní hráči. Zmíním tady zejména Tomka Warakomského, Valentina Baidetskyiho a Davida Shengeliu, jelikož tito se představili v obou úvodních zápasech. Na ostatní dojde později, až nastoupí, nebojte, kluci, dostanete svůj mediální prostor. Cvek se ve své tradiční předextraligové glose zmínil tak, že cizince na prvních deskách nepovažuje za tak konkurenceschopné, nicméně už před sezónou jsem si říkal, že problém bude spíše vzadu než vepředu, což se bohužel prozatím i potvrdilo. Celkově bych náš tým před sezónou nazval záchrany schopným, ač jsem tomu před uveřejněním soupisek moc nevěřil, nicméně jsem podcenil kapitánovy diplomatické schopnosti.
1.kolo – Růženčina banda
Teď už fakt budu mluvit o zápasech, přísahám. Los na první 2 kola rozhodně mohl být těžší, takže jsem celkem věřil tomu, že vydolujeme nějaké malé body. První kolo jsme se utkali s Dopravním podnikem, což je oddíl, který mám už nějakou dobu na blacklistu, a rozhodně nebudu jediný, všichni si vybavíme nedávné kauzy. Speciálně já mám na tuto skvadru velmi živé vzpomínky z loňské sezóny, takže jsem z nich opravdu chtěl vysát výhru. Své pocity jsem také prakticky okamžitě po seznámení nezapomněl sdělit Valentinovi a Davidovi (a rovněž příchozímu fanouškovi Kubovi Martinkovi, který zůstal po celou dobu mače), jelikož jsem nechtěl v žádném případě podcenit motivaci všech hráčů.
Historicky první zápas Hošťálkové v extralize byl zahájen 15. 10. 2022 přibližně v 14:00 středoevropského času (doufám, že se v Hošťálkové vybuduje obelisk na památku tohoto data). A hned na začátku mě čekalo překvapení. Soupeři nastoupili v úplně jiné sestavě, než jsem čekal, takže jsem hrál s člověkem, na kterého jsem se vůbec nepřipravoval. A taky to tak vypadalo, soupeř rozehrál variantu králky, kterou jsem sice znal, ale vzhledem k vysokému počtu mých partií v databázi jsem očekával, že si protivník připravil nějakou zradu. Tudíž jsem se rozhodl vybočit ze zajetých kolejí, ale velmi záhy mi došlo, že danou variantu neznám ani zdaleka tolik, jak jsem si představoval, což vedlo do střední hry, ve které jsem stál prakticky na prohru. Děckám z mého rodného oddílu by při pohledu na mojí pozici srdce zaplesalo, jelikož jsou skoro všechna do jednoho odpůrci králky.
Nicméně zbytek týmu rozehrál výrazně lépe než já. Sice se zásadně neztotožňuji se slovy Pepy, který říkal, že jsme tento zápas měli vyhraný (třeba nevím, kde ve své pozici sebral +0,7), ale i mně přišlo, že se to pro nás vyvíjí o trošičku lépe. Tomek stál ze zahájení o něco lépe, stejně tak Cyrda a Sergej se na začátku koncovky dostal do příjemnější pozice, k tomu Martin černými dokázal přehrát IM Hausnera. Jediný, kdo z nás stál opravdu odporně, jsem byl já, David stál pouze o trochu hůře.
Bohužel, pátá hodina odbyla, a v tu ránu se vše začalo hroutit. Tomek z výhody bohužel nevykřesal nic a musel přijmout remízu v přibližně vyrovnané koncovce, Valentin si nejdříve nalezl do nebezpečné pozice, aby pak následně udělal hrubku a prakticky okamžitě prohrál. Stav byl tedy 1,5 – 0,5 a ani zbytek už nebyl tak slavný. Cyrda pořád stál lépe, nicméně se začalo projevovat, že proti němu stojí neporazitelný GM Vološin a u Martina se začala projevovat blicací taktika IM Hausnera, kvůli které byl náš hráč velice rychle v časové tísni a vyhraná pozice se mu začala vymykat z rukou. Soupeř Davida, který vypadal jak syn mafiánského bosse (bohužel jsem se s tímto pocitem ještě nikomu nesvěřil), získal koncovku na dva výsledky, přičemž on byl ten, který hrál na výhru. Sergej nevyužil své šance na malou výhodu, a koncovka byla rázem vyrovnaná, Pepa pomalu, ale jistě, začal stát hůře a já pořád stál prohraně. Nikdo se tedy nemohl divit, že se můj optimismus zcela ztratil. Nevím, jak na tom byl s pocity Pepa, mám ale takový dojem, že spíše přemýšlel nad mými výrazy, které jsem mu věnoval při našem očním kontaktu. Až později jsem se totiž z jeho úst dozvěděl, že si myslel, že svými nepříliš nadějnými výrazy reaguju na jeho pozici, nicméně těmito grimasami jsem pouze vyjadřoval nespokojenost s vedením své partie, takže doufám, že tato „grimasová aféra“ už nebude mít další díl.
Kdo čekal zásadní zvrat v náš prospěch, tak je na omylu. Bohužel extraliga už je zřejmě moc silná soutěž na tyto otočky, takže to dopadlo celkem očekávatelně. Cyrda neprolomil hradby Vološina a remizoval, Martin podlehl časovému tlaku ze strany Hausnera a rovněž půlil, Sergej si bohužel nalezl do prohrané pěšcovky a musel kapitulovat (což jsem se dozvěděl až z chess-results, do té doby jsem si myslel, že to skončilo remízou), Pepa byl nakonec v dlouhé koncovce přehrán a já po dlouhém, ale marném boji také položil krále. Nejdéle hrál David, který se vymotal z jednostranné koncovky a přišlo mi, že má ještě šance na výhru, nicméně koncovka byla celou dobu nejlépe vyrovnaná, takže remíza byla celkem logickým vyústěním. Celkový stav tedy byl 6-2. To je velmi krutý výsledek, který jsme si vzhledem k průběhu partií nezasloužili, ač se slovy Pepy ohledně vyhraného zápasu bych byl hodně opatrný, přeci jenom naše výhody nebyly tak značné na to, aby se tato slova dala směle prohlásit. Kapitán takovýto výsledek přičítal zejména náročnému cestování v den zápasu, na čemž rozhodně bude něco málo pravdy, ale neřekl bych, že se jednalo o hlavní důvod, proč jsme utrpěli takový debakl. Náladě rovněž nepřidal křepčící sponzor domácích s vedoucí oddílu ani děsivě funící IM Přibyl sedící u partií.
Na druhou stranu je nutné uznat, že následná večeře (ke které jsme se dostali až v 3. restauraci, do které jsme vešli) s týmem byla hodně fajn. Cyril byl sice tak strašně unaven, že nenašel sílu ani na to s námi pojíst, zbytek týmu se ale dostavil. A podařilo se mi rozmluvit zejména Tomka, u kterého mi celou dobu přišlo, že se s námi moc vybavovat nechce (a při pohledu na mě to celkem chápu). Opak byl ale pravdou a zejména s ním se nám podařilo skvěle pokecat, zejména mě bavilo jazykové okénko, kde jsme s Kubou Krejčou a Martinkou zjistili, že Tomek umí přeložit z češtiny do polštiny opravdu mnoho. Nicméně okolo desáté hodiny byl již čas jít spát a sebrat co nejvíce sil na nedělní zápas.
2. kolo – Unichess
Zklamání ze zápasu s milovaným DP jsme se pokusili napravit s Unichessem. Ten na papíře byl silnější, ale pouze drobně, a i po včerejším nezaslouženém debaklu jsem si myslel, že remízu můžeme uhrát. Já jsem se z prohry vzpamatoval a nastoupil zpět s plným nasazením, společnost vedle mi místo Pepy tentokrát dělal Kuba Krejča, jinak sestava zůstala nezměněna. Zápas byl dlouho vcelku vyrovnaný. Tomek stál na 1. desce spíše hůře, ale v dynamické sicilské zdaleka ještě nebyl určený osud zápasu, Valentin měl pozici v dynamické rovnováze, David si oproti prvnímu kolu obrátil role a tentokrát to byl naopak on, kdo se snažil hrát koncovku na výhru, Cyrda se snažil najít kompenzaci za obětovaného pěšce, což se mu podle počítače relativně dařilo. Ani zbytek na tom nebyl zle, Martin s FM Rýdlem získal výrazně lepší pozici, Sergej rychle remizoval s GM Jurčíkem, já jsem rovněž v sicilské nestál zle, nicméně ač jsem si kvůli svému rozvoji ještě nerozebíral partii s motorem, tak mám pocit, že jsem mohl stát výrazně lépe, a Kuba Krejča se opět snažil najít kompenzaci za pěšce, a opět to byl víceméně úspěšný boj.
Poté se to ale, podobně jako v 1. kole, začalo hroutit. Tentokrát to nebylo tak dramatické jako s DP, ale i tentokrát to bohužel vedlo do nezdárného konce. Na Cyrilovi si dlouhé cestování vybralo svou daň, jelikož kompenzaci rychle ztratil a ke konci partie už nebylo daleko, Kuba přehlédl hezký hák a začal stát prohraně a já také ztratil nit, a najednou jsem zjistil, že jsem byl totálně přehrán. Naději nám dával alespoň Martin, který získal vyhranou pozici, ale bylo to málo. Kvůli své vlastní časovce jsem neměl příliš čas sledovat ostatní, ale z partie Tomka bylo evidentní, že to byl on, kdo tahal za kratší konec a výsledná remíza se dá skoro přirovnat k zázraku. David bohužel ze své praktické výhody nevykřesal mnoho, a bylo jasné, že jeho pozice čím dál pravděpodobněji směřuje k remízovému přístavu. No a kde vykřesat další body? To byla palčivá otázka, kterou se nám nepovedlo vyřešit. Kuba totiž prohrál, a i já jsem přes svůj občasný optimismus nedokázal udržet špatnou pozici a rovněž jsem zaknihoval nulu (mimochodem jsem byl jediný, kdo prohrál obě partie). Po časovkách to rázem bylo 4,5 – 1,5 a bylo jasné, že si připíšeme 2. prohru. Dohrávaly se ještě partie Martina a Davida, oba ale dobře věděli, že jejich výkony už nemohou osud zápasu změnit. Na mně bylo po zápase evidentně vidět, že jsem smutný a i na sebe naštvaný, jelikož nejen výsledky, ale i předvedená hra ode mě nebyly vůbec dobré. Všichni se mě snažili utěšit, zejména Pepa, ale nemělo ta valný účinek, jelikož mi bylo jasné, že zejména v druhé partii jsem mohl s trochou opatrnosti vývoj partie strhnout na svou stranu.
Malý krok pro Martina, velký krok pro Hošťálkovou
Abych ale nekončil úplně pesimisticky (jak mám ve zvyku), tak je nutné vyzdvihnout Martinovu výhru, která se stala premiérovou výhrou našeho oddílu v extralize. Pro Martina, jakožto ostříleného extraligového hráče to zřejmě neznamenalo nic extra speciálního, nicméně pro Hošťálkovou to je historický okamžik, který doufám Pepa bude dojit minimálně v hošťálkovském tisku. Pro úplnost dodám, že David remizovou koncovku opravdu zremizoval, konečný výsledek zápasu byl tedy 5-3. Pepa říkal, že nás Unichess porazil více zaslouženě než Dopravní podnik, nicméně já jsem opačného názoru. V tomto zápase jsem viděl více šancí na dobrý výsledek a delší dobu než s DP to reálně vypadalo, že máme šanci něco urvat. Bohužel opět zklamaly zadní šachovnice, čímž se vyplnila má predikce, že právě zde bude tkvět ten největší problém.
Co bude dál?
Po úvodním dvojkole to s našimi vyhlídkami na záchranu nevypadá dobře. S oběma konkurenty jsme bohužel prohráli a moc soupeřů, kterým můžeme sebrat body, už není. Pepův věčný optimismus sice ani po tomto dvojkole nezhasnul, nicméně co si budeme nalhávat, musíme porazit OAZU a pak doufat, že někde posbíráme další body. Nicméně ani já ještě nedávám extralize definitivní sbohem, přeci jen se odehrála pouze 2 kola z 11, takže se dá ještě mnoho předvést. Já mám zatím z extraligy skóre 0 z 8 zápasů, je tedy nejvyšší čas to napravit. Nejlépe už 3. – 4. 12., kdy naši oba další soupeři, Lysá a Pardubice, přijedou přímo do Hošťálkové! V kombinaci s Kubovou oslavou v tomtéž termínu si myslím, že to bude opravdu velké. Myslím, že nejenom já jsem už na první prosincový víkend natěšený. Přijďte se podívat!
Kilián
Odkaz na výsledky zde.
Vyjádření kapitána našeho týmu Pepy Bednaříka na webu ŠSČR:
Do historicky první extraligové sezóny jsme vstoupili náročným dvojkolem v Praze. Nejenže nás čekaly důležité zápasy v boji o záchranu, ale také jsme absolvovali náročnou více než čtyř hodinou cestu, která se v sobotním zápase naplno projevila. Po velmi vyrovnaném průběhu zápasu, kdy následně zbytečně prohrál Valentin a já na poslední šachovnici, jsme nezaslouženě schytali debakl 6:2. Naopak ve druhém kole nás hráči Unichessu přehráli a zaslouženě připsali 3 body do tabulky za výhru 5:3. Na všem špatném lze najít i něco pozitivního. Hvězdou pro Valachy se stal Martin Blahynka, který ve druhém zápase připsal první výhru pro náš oddíl v této prestižní, hvězdami nabité soutěži. Určitě všichni znají filmovou hlášku “ Někteří lidi nevěří, že jamajskej bob zvítězí.“, tak přestože jsme již nyní v některých příspěvcích odepsáni, tak my věříme, že v dalších kolech ukážeme týmového ducha, připíšeme první body do tabulky a zahájíme tak záchranářskou misi se vší parádou. V prosinci nás čeká premiérové domácí dvojkolo, které nedočkavě vyhlíží davy hošťalkovských fanoušků. Sokolovna u nás v obci má velké ochozy, proto zveme i všechny další „přespolní“ zájemce a vyznavače královské hry na šachový svátek do Hošťálkové. 🙂