Poslední víkend v březnu byl pro fanoušky Hošťálkovského šachu opravdu záživný. V sobotu vyhrálo Áčko 8:0 nad posledním Českým Těšínem a nedělní zápas tedy měl rozhodnout zda se budou přepisovat dějiny postupem do nejvyšší soutěže družstev – extraligy. Aby toho nebylo dost, ve Zlínském krajském přeboru bojovalo Béčko o postup do 2. ligy. Ráno to nevypadalo, že by se nějaký zázrak měl konat, protože v noci došlo ke změně času, a to mohlo leckterého hráče naprosto zmást a unavit. Vzniklo tedy zpoždění a po mém vyzvednutí ve Zlíně nás ještě čekala cesta do Uherského Hradiště. Naštěstí jsme hodinovou čekací dobu stihli a usedli jsme tak ke 4 partiím s časovou ztrátou 58 minut. Na soupisce byl náš tým elovým favoritem, kromě posledních dvou šachovnic, nadruhou stranu s časovou ztrátou a tak nás čekal vyrovnaný boj.
První dohrál Ondra Karlík, který dal partii velmi rychle za remis, ale v té rychlosti získal černýma příjemnou pozici. Karel Vraj to komentoval slovy „Tohle bylo to, na co jsme hodinu čekali?“. 0,5-0,5
A nic moc se nedělo ani u mě na poslední šachovnici. Rozehrál jsem královský gambit, který soupeře očividně moc nepotěšil. Získal jsem skvělou pozici, kterou jsem ale nechtěl tlačit na sílu, a proto jsem s 12 minutami na hodinách přijal v 10. tahu nabídku soupeře, který si očividně oddechl, že tomu nemusel čelit. 1-1
Přesné pořadí partií si nepamatuji, ale na sedmé šachovnici jsem viděl Toma rozehrát zajímavou variantu španělky. Podle svých slov vařil z vody a je až obdivuhodné, že už jako druhý s časovou ztrátou dokázal černými získat docela rozumnou pozici s dvojicí střelců, ačkoliv se bílý tvářil, že stojí víc aktivně. Ve 20. tahu se soupeři domluvili na remíze. Takže zatím 1,5-1,5.
V této chvíli jsme získali řidiče a začali jsme uvažovat, že odjedeme, abychom stihli co nejvíce z 1. ligy. Nakonec jsme počkali, až se dohrají i další partie a jsem rád, že tomu tak bylo.
Na druhé šachovnici hrál Aleš Krmela, který získal hezkou pěšcovou strukturu a vypadalo to, že královské křídlo bude hlavním jevištěm této partie, která mi sama o sobě přijde zajímavá, ale zároveň se mi těžko nějak komentuje. Pravděpodobně bílý nezvolil nejlepší postup a soupeřka mu znesnadnila hru, čímž došlo k určitému vyrovnání a po výměnách figur vznikla rovná pozice, takže remis. 2-2
Na čtvrté šachovnici hrál bílými Milan Zelenka, také s časovou nevýhodou. Vznikla Karlovarská struktura, kde se bílý rozhodl o nástup na královské křídlo tahy f4-h3-g4-g5. Z popartiové diskuze myslím vyplynulo, že bílý asi neměl konkrétní vyhrávající tahy, které by přehlédl. Proto po otevření a výměně figur vznikla pozice, kterou by černý udržel a možná by v budoucnu mohl mít jednodušší hru. Došlo tak k remíze v 25. tahu. 2,5-2,5
Na třetí šachovnici hrál Honza Malčánek, který hrál proti výstavbě královského indického útoku. Ze zahájení stál Honza jako bůh, přesně takové pozice bych chtěl černými získávat, později to připomínalo královskou indickou opačnými barvami, čímž Honza získal prostorovou převahu a zablokoval figury soupeře na královském křídle, viz diagram.
Nejednalo se samozřejmě o jasně vyhranou pozici a hlavním protivníkem byl samozřejmě čas. Nevím, jestli tomu tak bylo a v jaký moment, ale zahlédl jsem, že Honza hraje se šesti minutami a soupeř má hodinu, očividně se tedy projevilo něco jako efekt cukrárny – Honza vůbec nevěděl, co si vybrat dřív. Soupeř se nakonec z mírně horší pozice nějak vymotal a ačkoliv Honza získal kvalitu, měl soupeř dva pěšce navíc, kterými udržoval rovnováhu. Ondra Karlík dokonce prohlásil, že by to raději hrál bílými na remis, než černými na výhru. Hráči se nakonec dohodli na remíze. 3-3
Další pokračování zápasu byla pastva pro oči, Ondra Vraj čelil bílými Aljechince, zahrál výměnnou variantu, ze které dostal normální pozici. Postupně ale naskákal jezdci na královské křídlo a začal tvořit hrozby, což soupeř pravděpodobně nezvládl, pozici rozložil a provyměňoval se do prohrané pozice s odhaleným králem a kvalitou méně.
Pak už to bylo jen otázkou techniky, vyměnit věž a dámu a na závěr vítězoslavně chytit jezdce. 4-3
Karel Vraj hrál na 5. šachovnici zavřenou sicilku, ze které získal pěknou pozici, kterou si mohl hezky zlepšovat. Zavřel královské křídlo a smysluplně poskládal figury, které letmo vytvářely tlak na pěšce d5, přičemž soupeř byl v pohyblivosti dost omezen a jeho figury tak neměly zdaleka takový komfort a aktivitu. Pozice černého se zdála být čím dál tím lepší, až nakonec došlo k postupu na dámském křídle (viz. diagram)
a po pár tazích stál bílý na prohru. Zajímavé, že nakonec rozhodl útok na krále a právě onen pěšec d5 uvolnil diagonálu bělopolnému střelci s rozhodující působností. Karel ke konci předvedl několik taktických obratů, při kterých všichni přihlížející hledali tu „nejvíce vyhrávající“ variantu a po několika výměnách se soupeř vzdal. 5-3
Hošťálková B tedy vyhrává nad Starým Městem 5-3 a pravděpodobně postupuje do 2. ligy, ale náš příběh nekončí, jelikož nás čekala dlouhá cesta na zápas o postup do extraligy. Ještě v Uherském Hradišti nás informuje Franta Veselský o situaci: „První čtyři šachovnice remis, na dalších se hraje, ale bude to těžké.“, stav je tedy 2-2. Po příjezdu vypadá situace tak, že Ondra Havelka prohrál, ale Patrik Gnida asi vyhraje, tedy 3-3. Je až symbolické, že budou rozhodovat Kuba Krejča a Pepa Bednařík, nemají ale jednoduché pozice, hraje se na půlminutě a protože dobře ví, o co jde, stres také hraje nezanedbatelnou roli. Kuba Krejča tedy hraje netypicky opatrně, což možná soupeři ulehčuje situaci a Kuba nakonec prohrává. 4-3. Pepa Bednařík vehementně hledá nějaké vyhrávající pokračování, které by zajistilo alespoň remízu. O postupu totiž budou rozhodovat výsledky několika družstev v 1. lize, hlavně tedy Jihlavy, která se stejným počtem bodů usiluje o výhru soutěže a postup. Pomocné hodnocení hraje ve prospěch Hošťálkové, proto nesmí zápas dopadnout hůře nežli výsledek Jihlavy. Body jsou však distribuovány napříč soutěží tak rovnoměrně, že výsledek každého zápasu v tomto kole se počítá. Ve vedlejší místnosti se tedy rozjíždí informační kampaň, která má za cíl zjistit, aktuální situaci v soutěži i bez oficiálních výsledků na chess-results. Nutno podotknout, že někteří z nás museli výsledkovým dezinformacím, které se však ukázaly býti vtipem – situace je tedy nejasná a napjatá i mezi diváky do poslední minuty. Postupně přichází pozitivní zprávy o dalších družstvech, které si už ani vlastně nepamatuji, jestli byly důležité. Ten hlavní, ŠK Staré Město-ŠK GORDIC, však zatím jistý není. Rozhodne tedy právě tento výsledek a Staré Město musí vyhrát, protože Pepa asi pozici nevyhraje. V pevné struktuře má střelce za věž s nějakou možností postupu pěšců, ale nevypadá to, že by soupeř remízu neudržel, všichni jsou tak nějak posmutnělí, protože Jihlavě stačí jen remizovat. Najednou ale přichází první ověřená informace, že Staré Město vyhrává nejtěsnějším rozdílem, 4,5-3,5, současně dává Pepa partii za remis a ukončuje tak prohraný zápas, ale vyhranou soutěž. Následuje smršť pálenky, neskutečná euforie a Ondra Karlík začne vyvolávat Carlsena na přestup – Hošťálkovská klasika. Zejména pro mě jako diváka to byl neskutečný zážitek. Za svou krátkou kariéru šachového amatéra, jsem žádný podobný moment nezažil a celé to umocňovalo nekonečné napětí, které se táhlo s poslední partií hrané na půlminutě a všeobecná nejistota. Jsem rád, že jsem toho mohl být součástí. A nezbývá než gratulovat úspěšnému týmu: ogaři, jen tak dál!
Kuba Martinka
Výsledky: ZDE