Šachy, alkohol, zpěv a taky happyend
Asi tak by se dal shrnout letošní turnaj v Jeseníku, kam letos zavítala opravdu, ale opravdu nevídaná účast. Troufám si tvrdit, že šachy pořád byly za tento týden oprávněně na prvním fleku, nicméně metla lidstva mu zdatně dýchala na záda. Bohužel tento článek píšu kvůli restům z letního zkouškového až po měsíci, tudíž mé vzpomínky na turnaj již nemusí a pravděpodobně ani nebudou dokonalé a úplné. Přesto se i tak pokusím jakž takž solidně popsat nejdůležitější šachové (ty hlavně) i nešachové momenty z toho pro mě již oblíbeného turnaje.
Přepište dějiny!
Jak jsem už naznačil v minulém odstavci, letos se v tomto lázeňském městě sešla opravdu neuvěřitelná účast lidí více či méně spjatých s Hošťálkovou, která dokonce nezaznamenala žádné odpadlíky těsně před turnajem jako vloni. Oproti loňsku se na severu Moravy objevili Kubové Krejča s Martinkou, Honza Malčánek a starší z bratrů Vaculíků, Jiří. A pak tu samozřejmě byly i stálice z minulého roku, jmenovitě Pepa Bednaříků, bratři Vrajové, Páťa Navrátil, Jáchym Karlík, Franta Veselský, Tomáš Galda, Luboš Vaculík a snad v neposlední řadě i já. Takovou účast si před pár lety dle mého názoru nepředstavoval vůbec nikdo a je rozhodně fajn, že se tato tradice jezdit do Jeseníku tak uchytila, snad to tak vydrží i nadále. Sestava byla letos tak početná, že by si kdekdo řekl, že by z toho i šachově mohlo něco kápnout. A ono fakt jo, ale k tomu se dostanu až za chvíli.
O viróze a Kubově poprvé
Je to zvláštní, ale ač byl letošek početně více (nejen) z hošťálkovské strany zastoupený, tak vtipných šachových situací na rozdíl od letoška moc nenastalo. A dokonce ani mé tradiční trable s dopravou letos nedorostly do obludných rozměrů. Sice to náročný přesun ze Starého Města v krátkém časovém úseku naznačoval, nicméně jsem komfortně stihl oba vlaky a na nádraží jsem byl instantně vyzvednut čekajícím Kubou K. Nicméně jsem s sebou přinesl místo alkoholu (který mi byl prakticky ukraden, popřípadě rozbit ukrajinskými pracovníky sdílejícími ubytovnu ve Starém Městě) pouze virózu, která mě málem skolila již dopoledne na Slovácku a to, že se mi povedlo nezvracet po cestě na nějakém nevhodném místě, považuju skoro za větší úspěch než mé konečné umístění.
Nicméně jsem nepříliš překvapivě dorazil na první kolo v dost bídném stavu a ohledně kombinace nepříjemné nemoci, dopoledního kola v sobě a mladého soupeře v podobě Káji Vraje jsem nebyl příliš velkým optimistou. Naštěstí pro mě, Karel nehrál nepříjemné šachy, nemusel jsem nic složitého počítat a docela rychle mi mohl být připsán první bod. A přesně zde bych čekal, že mé trable skončí, prostě se z té virózy vyspím a zítra budu plný energie. Bohužel přesně tohle se nestalo a vznikla docela paradoxní situace, kdy mi první polovinu turnaje bylo špatně, ale ani zčásti to nebylo zapříčiněno alkoholem. Před třetím kolem to ještě umocnila špatná Čína, na kterou jsem nebyl včas upozorněn ostatními se zkušenostmi a falešná domněnka, že nemoc je již za mnou. To všechno pak vyústilo v několikanásobné návštěvě toalet při partii a velké problémy se soustředěním na pozici. I přesto se mi nějakým zázrakem nakonec podařilo vyhrát a měl jsem po remíze z 2. kola solidních 2,5 ze 3.
Prakticky všechno se otočilo v 5. partii, kdy se mi povedlo soupeře jasně přehrát, pak jsem ale nebyl schopen najít nějakou cestu k výhře a pozice se úplně otočila v prospěch mladého soka. Pak přišla ale na řadu moje největší zbraň, šejdy a laciné taktiky. S nimi si protivník nevěděl rady, a tak se mi podařilo ze zdánlivě beznadějné pozice nakonec zvítězit. Od té doby jsem kromě bodů začínal sbírat i relativně kvalitní partie a vše vyvrcholilo posledním mačem s 1. nasazeným, kdy jsem černými soupeře naprosto zničil a snad poprvé zvládl poslední kolo s takto vyrovnaným soupeřem, ve kterém o něco šlo. Kromě toho, že jsem vyhrál za 2. místo (od 1. mi zbývalo docela dost bucholze, a to mi ještě velmi pomohl Kuba Krejča od toho, abych skončil 3.) velmi potěšující částku, si můžu do svého životopisu napsat i to, že moje partie byla v Československém šachu, jelikož mě oslovil jeden z jeho redaktorů s prosbou o stručné okomentování poslední partie. Dokonce se mi i podařilo splnit předsevzetí, které jsem pronesl při příležitosti toho, kdy předseda vyhlásil, že kdo z kmenových hráčů Hošťálkové udělá výkon o 100 bodů vyšší, než je jeho Elo, dostane na ruku 500 korun. Sebevědomě jsem prohlásil, že se mi to určitě povede a ač to po 4. kole moc nevypadalo, nakonec jsem své troufalé předsevzetí splnil. Jen škoda, že nemám tu čest být členem Hošťálkové, byl bych ještě o nějaké to ,,kilečko“ bohatší.
Ale už dost ód na mě, je načase zmínit i druhý finanční úspěch naší výpravy. A postaral se o něj Kuba Martinka, na kterého by si po 5 kolech v B turnaji nikdo nevsadil ani korunu. A nebylo to proto, že měl zlínský hráč 3 body z 5, ale hlavně kvůli tomu, s jakými soupeři Kuba prohrál. Byli to hráči o 2-3 třídy slabší a zřejmě ani samotný Kuba nevěřil tomu, že se ještě všechno v dobré obrátí. Přišel ale nevídané zmrtvýchvstání v podobě 4 bodů ze 4 a posun na konečné 4. místo, které zajistilo umístění v první pětce a finanční cenu, která vždycky potěší. Sice našemu členu výpravy v posledním kole dost pomohly dvě remízy hráčů se stejným bodovým ziskem, jelikož Kuba měl velmi žalostné pomocné hodnocení, ale na to se historie ptát nebude.
Překvapivé pro mě ale bylo zjištění, že to přímo dle slov samotného šťastlivce bylo úplně poprvé, co v šachu něco vyhrál. A ač to nebyl přímo první flek, tak i za místo pod pódiem se dával místo bramborové medaile pohár, takže se to dozajista jako výhra v pravém slova smyslu počítat dá. A v nové roli Kubovi brzo vyvstal vcelku nečekaný problém. S poháry se pořadatelé totiž celkem vytáhli, tudíž jejich velikost dalece přesahovala běžné poháry z šachových turnajů, což mělo za následek problém, kam pohár uložit. Mně se pohár vzhledem k velkému objemu mého kufru podařilo naskládat tam, Kuba si neměl šanci poradit, takže nezbývalo nic jiného než se producírovat s pohárem až domů, což se ještě v Jeseníku na nádraží neobešlo bez vtipné poznámky jednoho z místních obyvatel. Každopádně pro zlínského rodáka byl turnaj i přes odečtené body určitě úspěšný a je fajn, že naše výprava zaznamenala umístění v první pětce v obou turnajích.
Teď ale zpět do áčka. Tam z naší výpravy získal cenu ještě Pepa. Při pohledu na výsledky by si ale nejeden řekl, čím si onu pozornost zasloužil? Nebylo to výsledky, Josef zažil průměrný turnaj, ale o to, jak dlouhou dobu strávil za šachovnicí. Ač vynechal jedno kolo kvůli pracovním povinnostem, tak kromě jednoho kola vždy strávil nad šachovnicí minimálně 4, ne-li 4,5 hodiny, což se nikdy nepovedlo ani mně, člověku, jenž velmi pravidelně hraje velmi dlouhé partie. Letos tomu nebylo jinak, ale Pepa byl přeci jenom někde jinde. Za to si od pořadatelů vysloužil symbolickou cenu v podobě šampusu, což vnímám jako vtipné a zároveň vstřícné gesto od pořadatelů. O to víc paradoxní je, že Josef je spíše ten typ hráče, co se stejně silným soupeřem rád dá rychlou remízu, ale šachy jsou plné paradoxů.
Z kmenových hráčů zahrál nejlépe v A turnaji Kuba Krejča, který podal velmi solidní výkon, a dokonce připsal nějaké ty body do Ela. Je to o to překvapivější při Kubově každoročním životním stylu na tomto turnaji, ale kromě jedné výjimky se mu podařilo porazit všechny slabší soupeře a v posledním kole uloupit remízu, která mě z 3. posunula na konečné 2. místo, za což jsem doufám Kubovi také náležitě poděkoval. Celkově mi přišlo, že Krejča hrál dobré šachy, což je určitě pozitivní pro Hošťálkovou směrem k letošním soutěžím družstev.
Kdo ale předvedl výkon vysoko nad hranicí svého Ela, byl Kája Vrajů. Ten od porážky se mnou zapnul na úplně jiný level a za celý zbytek turnaje prohrál už jen jednou. Dokázal porážet stejně silné a někdy i silnější hráče, a nakonec z toho byl krásný výkon přes 2100. Možná to bylo tím, že ho na den přišla rozptýlit jeho slečna, ale výkon to byl opravdu pěkný. To mladší sourozenec se moc nepředvedl. Totálně mu ujel začátek turnaje a pak už s jednou výjimkou turnaj doremizoval se slabšími sourozenci. Na Ondrovi byla po nepovedeném začátku vidět rezignace a už se z tohoto úplně nevzpamatoval. No jo, jeden den porazíš Jobavu, druhý turnaj se už tak nepovede, nestává se to jenom Ondrovi.
Na rozdíl od minulého roku se v plné parádě v Jeseníku předvedl i Honza Malčánek a zahrál vcelku solidně. Jeho tradiční časovky od 15. tahu stačily na výkon na hranici svého Ela, nicméně je třeba podotknout, že první polovina turnaje byla pro Čalamánka o něco lepší než ta druhá. To ale taky bylo zapříčiněno nepříliš lichotivým losem, který mu přisuzoval mladé hráče 1700. V A turnaji bojoval klasicky ještě předseda, který odehrál solidní turnaj, dokázal odremizovat silnější hráče, nicméně výkon si pokazil v posledních dvou kolech, kde zapsal dvě nuly, kvůli čemuž nakonec 10 bodů odečetl. Ne nadarmo pak Franta říkal, že měl odstoupit po 7. kole…
To by bylo všechno z áčka, nyní je čas se přesunout na početnější turnaj B. Úspěch Kuby Martinky jsem již zmínil, nicméně z naší výpravy nebyl jediný, kdo tento turnaj zahrál dobře. Tomáš Galda měl dokonce vyšší výkon než Kuba, ale nakonec to vinou dvou výpadků v 6. a 7. kole na top 5 nedopadlo. Nutné je ale dodat, že Tomáš měl kvůli svému Elu daleko těžší soupeře než Kuba, a i přesto s nimi dokázal vítězit, či získávat body. Ač z mého skromného a letmého pohledu na partie mi přišlo, že některé mače nebyly úplně křišťálové čisté, tak se většinou starší soupeře podařilo hošťálkovskému hráči ,,usedět“ a otočit partie ve svůj prospěch. Za zmínku určitě stojí i velmi potěšitelný přísun bodů do Ela, který se nakonec zastavil na číslovce 98. Hned jsem si vzpomněl na svá mladá léta a podobné výkony, do Jablůnky proto určitě míří za předvedený výkon gratulace.
Od loňska se polepšil i Jáchym, který konečně dokázal občas zabodovat se silnějšími soupeři a na jeho výkonu se to pozitivně odrazilo, letos to bylo za +48 bodů, což bych považoval jako solidní úspěch. Turnaje se ještě zúčastnili bratři Vaculíkové, ale ani jednomu z nich se tentokrát příliš nevedlo a pro oba matadory z toho nakonec byly bohužel podprůměrné výsledky. Málem jsem zapomněl na Patrika, ale to bude hlavně proto, že se po pátém kole musel sbalit a z důvodu důležitého projektu v práci v polovině turnaje odjel. Díru do světa za tu dobu nestihl udělat.
Jde to ještě překonat?
Přesně takhle Pepa komentoval účast Baadura Jobavy na Memoriálu Jana Kováře v Hošťálkové na začátku srpna a já se zde ptám stejně. Jde ještě překonat tuto historickou účast, jestli správně počítám, 13 lidí? Už mě snad ani nenapadají lidé, kteří by mohli doplnit naši hvězdnou výpravu, tak snad se to třeba podaří. A když ne, tak alespoň abychom se příští rok sešli ve stejném počtu jako letos. Se mnou rozhodně můžete počítat.
Kilián
Odkaz na web pořadatele ZDE
Odkaz na výsledky naleznete ZDE
Fotogalerie k nahlédnutí ZDE