Áčko porazilo oslabený Třinec!

                Již před Vánoci mi bylo Pepou slíbeno, že dostanu důvěru na 5. zápas 1. ligy, tudíž bylo jasné, jak budu trávit první víkend této dekády. Soupeřem nám měl být papírově silný Třinec, jehož docházka předních šachovnic byla ale stejně častá, jako kapitánova účast v hospodě večer před partií, tudíž byla naděje, že naše družstvo se elově minimálně vyrovná našim protivníkům.  Před zápasem samozřejmě nemohla chybět návštěva místních hospůdek, kterou ale ne všichni účastníci zvládli na výbornou. Jeden nejmenovaný spoluhráč si bohužel začal k pivu objednávat dvojité vodky, což v kombinaci s několika panáky na lepší spaní přineslo vysokou hodnotu nadýchaných promile několik desítek minut před zápasem, avšak horší připravenost na samotné utkání.

                První dobrá zpráva k nám ale doputovala ještě předtím, než jsme vůbec vstoupili do hrací místnosti. Předseda domácího oddílu nám v době vystupování z auta kromě výtky, že jsme dorazili pozdě, rovněž sdělil zajímavou novinu v podobě celkem dost oslabené sestavy soupeře, v níž se nenacházel ani jediný host, tudíž se jednalo o nejslabší celek, který v této sezóně Třinec do zápasu vyslal. My jsme rovněž byli trochu oslabeni nepřítomností prvních dvou desek, ale mladá sestava vyztužená zkušeností na prostředních šachovnicích slibovala velké věci.

                A ty se opravdu staly. Nejdříve však Laďa Pala vcelku tradičně jako první odremizoval svého soupeře poté, co rozehrál pro něj klasickou neortodoxní variantu královské indické, aby pak třinecký hráč vyslyšel nabídku remízy v zřejmě pro něj výrazně lepší pozici, kde bych za našeho hráče ruku do ohně určitě nedal. 0,5-0,5.

                Poté se již ale naplno ukázala hošťálkovská síla mládí. Jízdu symbolicky načal kapitán Pepa, jenž využil slabé, skoro až žákovské hry svého soupeře, kterého nejdříve strategicky, a následně i takticky úplně smazal a svůj debut v letošní sezóně si osladil snadnou výhrou, které přihlíželi s velmi spokojeným výrazem i místní diváci. Tím rovněž strhnul na naši stranu vedení, které jsme už do konce zápasu nepustili. 1,5-0,5.

                Po několika desítkách vtipných grimas, které můj soupeř po Pepově výhře za šachovnicí vytvořil, se konečně odehrály i nějaké výsledky. První z nich se odehrál na 1. desce, kdy se Tomáš Danada v Grunfeldovi bílými nepokoušel o nějaké velké čarování, a tak s každou další výměnou bylo čím dál více jasné, že se soupeři rozejdou smírně, což se také po Tomášově nabídce remízy stalo. Mezitím se Dominik na druhé šachovnici nezalekl několikanásobné mistryně republiky v několika šachových odvětvích a už vůbec ne její na můj vkus přílišné poziční hry, kterým se zřejmě snažila potvrdit v šachových kruzích profláklé rčení „Na mládež se musí pozičně!“ Ale řekl bych, že Dominikovi poziční a pomalejší hra vyhovuje více než taktické šarvátky, což se v partii potvrdilo více než dokonale. Černými hrající host Sikorovou postupně velice pěkně přehrál a partii zakončil celkem vtipným matem bílému králi, jenž byl obalen svými figurkami, které mu ale spíše překážely, než pomáhaly, což se neobešlo bez jízlivého zasmání se ze strany Ondry Karlíka (zřejmě tím chtěl aspoň na chvíli zapomenout na své útrapy, kterým čelil ve své partii). 3-1.

                Dalším pánem na holení jsem byl já (Kilián Slovák) a jak se ukázalo, má partie se stala celkem klíčovou pro určení výsledku zápasu. Nutno ale poznamenat, že se mi partie hrála celkem jednoduše a grimasami oplývajícího soupeře jsem ve vedlejší variantě Najdorfa celkem spolehlivě přehrál. Jediný trochu srdce ohrožující moment přišel v době mého přehlédnutí soupeřovy skryté obrany, díky které neměl okamžitě prohrát a kdy bylo na mém výrazu spolehlivě poznat, že jsem to neviděl. Toho se soupeř znajíc vývoj utkání snažil využít a prozíravě mi nabídl remízu. Pepa po poradě s Laďou Palou a mrknutím se na pozice ostatních nakonec řekli jasné ne a já jsem se jim za to odvděčil rozhodujícím taktickým úderem o dva tahy později, čímž jsem vítězství strhnul na svoji stranu a připsal si tak první zářez v hošťálkovském dresu. 4-1.

                Zbývalo získat půl bodu k vítězství v zápasu. A o ten se postaral Petr Kapusta na 5. šachovnici, kdy bílými rozehrál ostrého Scheveningena. Brzo se však začalo vyměňovat ve velkém a i když nějaký čas náš hráč stál alespoň dle mého názoru trošičku hůře, tak soupeř z toho nic vytřískat nedokázal, a tak ve chvíli, kdy jsem dohrál já, vznikla naprosto mrtvá věžovka, kde jiný výsledek než remíza nepřicházel v úvahu. 4,5-1,5.

                S vědomím vítězství v zápase jsem se v klidu mohl před odjezdem domů dodívat na zbývající partie, které ale příliš veselosti nenabídly. Nejdříve Kuba Krejča nevyužil pochybného zahájení ze strany černého a několika zbytečně ostrými tahy přenechal svoji výhodu soupeři, aby v časové tísni na konci přehlédl taktický úder, po kterém byla jeho pozice beznadějně prohraná. A nakonec Ondra Karlík v nejdelší partii dne postupně zjistil, že obětovanou figuru nenahradí ani 3 pěšci. Což o to, nápad to byl jistě zajímavý, bohužel nikoliv zcela korektní, což soupeř místy více, místy méně přesvědčivě v bezmála 70 tazích ukázal. 4,5-3,5.

Zaplakat ale mohlo pouze naše skóre, jelikož se nám potřetí v sezóně podařilo vyhrát za 4,5, čímž jsme se v tabulce vyšvihli až na vynikající 3. místo! To bych před začátkem sezóny rozhodně nečekal a myslím, že by tentokrát se mnou souhlasili i daleko větší optimisté, než jsem zrovna já. Příští neděli nás čeká zápas venku s hratelným Českým Těšínem, kde se pokusíme urvat již 3. výhru za sebou. Jsou na místě nějaké postupové ambice? Kdo ví, každopádně tento zápas napoví…

Kilča (Kilián Slovák)

Odkaz na výsledky: ZDE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *